Nokturno.net / články

Horní Lhota Musicart 2003
Vystupuji z tramvaje na Vřesinské, spolu s ostatními mě odchytává postavička ve festivalovém triku a směřuje do kyvadlového autobusu. Po dvaceti minutách autobus konečně odráží. Jen co se zavřou dveře, zmíněná postavička počíná od cestujících vybírat 15,- Kč za cestu, což mírně pozvedne mé levé obočí.
Mé pravé obočí je pak pozvednuto směřováním všech aut na jakés polní parkoviště, kde jsou od řidičů vybírány další peníze.
Podivné mi hned ze startu příjde též odbavování příchozích v podstatě jediným člověkem, což značně prodlužuje vlez na festival.
Nu což. Přejděme reději k festivalu samotnému. Vybaven růžovou papírovou páskou konečně vcházím do areálu místního sokola, kde se festival již tradičně odehrává. První hudební uskupení, které mám možnost shlédnout je Karvinský Ok tet - takřka sborový zpěv (povětšině ve svahilském jazyce) za doprovodu bubnů a perkusí. Na hlavní scéně navazuje bigbeat z Opavy s názvem Balon. Následuje první divadelní vystoupení tuším že sekupení s názvem Najdi xicht, které zůstává (alespoň mnou) poměrně nedoceněno. Takovéto divadelní pokusy to dle mého názoru na podobných festivalech nemají lehké, zvlášťe když divadelníci vystupují bez mikrofonů.
Další kapelou, která se hornolhotskému publiku představuje jsou krnovští Garlands - kapela lehce evokující Už jsme doma, místy dokonce the Cure (zajímavá kombinace, není liž pravda?). Musím říci, že jim to hrálo opravdu dobře. Rytmická kytara, hrající převážně ve vyšších polohách, doplňována klarinetem, rychlé rytmy, procítěný zpěv, zajímavé texty - no řekněte, co více si může hudbymilec přát.
Divadlo Crepácy z Havířova zapojilo publikum do svých podivných povídkových her, zaujalo též soutěží ve sběru dámského spodního prádla (zvítězil člověk s devíti kusy podprsenek).
Uderpunková Stará dobrá ruční práce je tradicí Hornolhotského festivalu ještě z dob, kdy býval téměř výhradně rockovou záležitostí. Zahráli tradiční skladby s tradičním nasazením i s tradiční sirénou...
Za zmínku stojí též hudebně-improvizační vystoupení členů dekadentního souboru Beruška.
O kapele Fast food orchestra tvrdily oficiální stránky festivalu, že se jedná o etnickou tvorbu. Já bych řekl, že to bylo ska jako prase. Kapele to šlapalo výborně a diváctvo bylo více než spokojeno.
Brněnští Čankišou dostali prostor na "Rasta esta stage" - tedy na vedlejší scéně a nutno říci, že jim to sedělo více nežli kupříkladu hlavní scéna černé louky na Colours of Ostrava. Ačkoli v souboru chyběl jeden ze saxofonistů, nejen díky výbornému nazvučení hrála kapela opravdu skvěle. I přes nesnesitelné horko se se podařilo hudebníkům značnou část návštěvníků donutit nejen ku poslechu, ale i k divokému tanci.
Karel Babuljak a kapela snoo zahráli své lehké reggae natolik poklidně, že se se mi při poslechu ve strašlivém dusnu podařilo usnout pod jedním ze švestkových stromů.
Probudil mě teprve brněnský Chorchestr svou zvláštní rychlou směsicí funky a dechových nástrojů.
Tomáš Kočko a orchestr na vedlejším pódiu vykouzlili svou hudbou lehkou atmosféru dýchající starodávnými zvyky a folklórem. Skvělá podívaná byla nejen na kapelu samotnou, ale i na radostně tancující bosé postavičky před pódiem.
Swordfischtrombones. Nuže, co říci o této zvláštně pochmurné jazzové hudbě? Snad jen že na živo je ještě zvláštnější než z poslechu nahrávky. Skvělá byla kupříkladu koncertní podoba hned první hrané písňe z alba True is here s názvem Dreamboy nebo závěrečná Don't dare. Během vystoupení kapely dokonce jeden z posluchačů vyšplhal na konstrukci pódia aby ukořistil basistův playlist.
Časový posun ve vystoupeních se projevil hned záhy, neboť na vedlejším pódiu kapela Sultan soliman právě dohrála svůj předposlední kus a po skončení jejich vystoupení nastala na obou pódiích zvuková pauza. Na hlavním pódiu pak vystoupilo zběsilé etno Na oko prolínané elektronickou hudbou a hutnými rytmy. Zvláště charizmatické se jevilo vystupování zpěváka (dá li se v tomto případě hovořit o zpěvu). Na vedlejším se chystala kapela Buty (označená za rockovou hvězdu festivalu...). Tu jsem již ale neshlédl.
Celým programem festivalu úsměvně provázel Jiří Zahuta (majitel Hudebního Bazaru) a svými vtípky poměrně vkusně bavil publikum v mezerách mmezi jednotlivými vystoupeními. Až na zmatky v pořadí vystoupení kapel (resp. na to, že nikdo nebyl schopen změny v programu divákům sdělit) proběhl festival poklidně, dokonce nebylo potřeba žádných hlídačů "ípáků" (alespoň já jsem nezahlédl ani jediného).

Fotky a další reporty naleznete o5 na ov-kluby.net