Nokturno.net / články

Rožnovské ejchuhů
12 - 13.9.03

Párty uspořádaná pod záminkou oslavy vzniku občanského sdružení Roots & culture proběhla v Rožnově po radhoštěm v prostorách bývalé střelnice za lehce předpodzimní atmosféry.
Páteční program, pro návštěvníky takřka grátis, sestával z několika projekcí (Rockers, Monty Pythonův smzsl života...) a neorganizovaného bubnování.
Ten sobotní započal za poměrně nízké účasti diváků v místní hangárové čajovně (co jiného by člověk mohl čekat pod názvem Hadgia bar?) promítáním dvou vynikajících filmů.

První z nich si jistě zaslouží jisté pozastavení. Jedná se o čtyřicetiminutový snímek z roku 2001 - "romanci o slivovici a kamení" s názvem Radhošť. Film, ve kterém je vše z kořeňa na hlavu postavené, pojednává o cestě otce (Petr Fiala) s dětmi za dědou Kolmačkou na hory. Ten je postupně vtáhne do světa Radhošťského podhoří, mezi Lulkyně, dědka Mikulenku hledajícího strom, ze kterého poteče ta nejlepší slivovice, hledače zbojnického pokladu, který nesmí ani slova promluvit a čerta stavějícího na hoře mohylu z kamení až do nebe vysokou, by mohl boha odprosit.
Milý úsměvný příběh je veden po kolmačkou namalovaných turistických značkách a zakončen nalezením všeho, co bylo v příběhu hledáno. Film byl natočen dle scénáře Marka Epstejna režisérem Tomášem Doruškou.

Druhým filmem byl první novodobý dokument Na nook - člověk primitivní z let 1919 - 1921 pojednávající o životě eskymáků za polárním kruhem.
Krom všudypřítomného dunění bubnů byly dále ke slyšení vystoupení několika kapel. První z nich - polští Wadada sestávající z bubnů, bubeníků a zpěvaček provázeli svou hrou chladný sobotní soumrak. Diváci skotačili před starým vojenským stanem sloužícím jako pódium (což byl jistě skvělý nápad, hudebníci byli jaksi na dosah ruky, leč mizerné zářivkové osvětlení, z části namířené mezi diváky, znemožňovalo fotgrafování, tedy alespoň fotografování méně kvalitními přístroji, kupříkladu tím mým) na chytlavé rytmy a zpívané melodie, škoda jen, že kapela nedisponovala žádným melodickým nástrojem.
Jako další vystoupil pražský šraml Rudovous. Pokud vás, stejně tak jako mě, zajímá co to vlastně šraml znamená, podělím se s vámi o definici Slovníku cizích slov, který říká, že "šraml = malý smyčcový orchestr, malý orchestr niží úrovně", s čímž jsem se nespokojil a po krátkém hledání na internetu jsem na stránkách českého rozhlasu nalezl pojednání Michala Novotného:
Nejprve přesný význam slova šraml: "někdejší smyčcový soubor s doprovodem tahací harmoniky a kytary... podobný soubor vůbec", tolik Slovník spisovného jazyka českého. A v encyklopedii Universum se dočteme, že jde také o druh zábavné a taneční hudby. Ani slovník, ani encyklopedie neuvádějí to, co určitě cítím nejen já, že totiž slovo šraml stejně jako výraz kutálka dnes slouží jako synonymum pro kapelu nevalné úrovně. Původně opravdu šlo o druh zábavné a taneční hudby, takové hudby, jakou ve Vídni provozoval od roku 1877 Schrammel-Quartet, který vedli Johann a Josef Schrammelovi. Ten kvartet hrál k tanci v obsazení dvoje housle, klarinet nebo tahací harmonika a kytara. Později se podle jména této skupiny začalo všem malým skupinám hrajícím k tanci říkat šraml, a ani nemuseli mít přesně stejně obsazení jako původní Schrammel-Quartet. A protože tyto skupiny hrající po kavárnách, při takzvaných čajích a podobných příležitostech kvalitou nevynikaly, stalo se slovo šraml synonymem pro kapely špatné.

Nuže zpět ke kapele. Ve složení kytara, basa, bicí (za nimi seděl poměrně netradičně zpěvák), klarinet a akordeon ("tahací nástroj tuto patřil tuším ke kapele Tři sestry") zahráli množství skočných písní, místy lehce do ska, místy trochu rock'n'roll a tak všelijak podobně. Nejvíce jsem však ocenil znělku seriálu Profesionálové, ta byla, klobouk dolů, opravdu skvěle zahraná. Jejich vystoupení bylo provázeno videoprojekcí a živými klipy. Výborný byl též Ondřej Smejkal (ex Wooden Toys) hrající na didgeridoo. Musím se však přiznat, že rytmický zvuk tohoto nástroje jsem neposlech na dlouho.
Na plácku před čajovnou pak pouštěli Dýdžejové všelikou hudbu, kol ohně se bubnovalo a vůbec bylo obzvláště dobře.

Bude-li se kdy tato vypečená akce opakouvat, jistě ji navštivte - nebudete sklamáni.