Bitva o Imortal
Z deníku trpaslíka Oriho
Naše zbloudilá družinka dorazila k bojišti o něco málo později, než zbytek vřavy. Přidali jsme se k našim druhům v místní trpasličí gardě (čítající sedm vousatých postav menšího vzrůstu) jejíž valnou část tvořil starý dobrý
VITR.
První z úkolů, který nás čekal bylo získání náčelníkova amuletu od lidské družiny. Tito mrzcí kořistníci byli záhy poraženi a amulet zabaven.
Další úkol po zaslouženém odpočinku bylo získání jakýchsi magických hodin, resp. jejich částí, čehož jsme dosáhli dobytím několika pevností (lidské a hned na to skřetí). Následně jsme získali beranidlo (vyrvali jsme jej tuším z umaštěných skřetích pracek) a odvlekli jej do dolů.
Po chvíli dalšícho zaslouženého odpočinku a několika málo potyčkách na lokálním poli jsme vytáhli na nemrtvými vojsky obsazenou, dříve opuštěnou, lidskou pevnost. Mé šípy svištěly vzduchem,ostří mých druhů stínaly hlavy nepřátel a třesk oceli se ozýval po kraji, leč tuhá byla přesila a tak nezbylo než obrátit se k ústupu. V nejhlubších zákoutích naší sluje jsme odolali i poslednímu útoku.
Po rozpačitém konci se armády utkaly na bitevním poli.
Nuže, bitva byla bezesporu zajímavým počinem, leč:
Hráčům nebyl nastíněn příběh, který by celou hru jistě velmi zprůhlednil. Questy byly výborné, ale byly jaksi příběhově propojeny natolik, že narušovaly herní diplomacii. (Vezměme třebas spojenectví s lidmi, které muselo být zrušeno kvůli získání části hodin. Takových situací bylo nemálo).
Nevím nakolik byl dobrý lichý počet stran.
Hra obsahovala, dle mého názoru, příliž velké množství nadpravidel - věcí a situací, které měnily klasická pravidla. I sám organizátor se do nich minimálně jednou zapletl.
Předávání životů ihned po zásahu bývá mnohými kritizováno. Já, jakožto lučištník, jsem opačného názoru, neboť minimálně 50% sponek mi z důvodu odložení této transakce na závěr souboje nebylo předáno (zasažený nechtěl přerušit souboj, nakonec se vytratil).
Na druhou stranu je třeba pochválit zajímavé nápady - questy, dobývací strojem amulety...
Výborné byly taktéž pevnosti (kupříkladu trpasličí důl), nápad byl však zrealizován z bortivých materiálů a tak hradby padaly takřka při každém nájezdu.
No a nakonec bych rád poděkoval, že byl sklizen bordel z bitvy.
Tedy nezbývá než doufat, že se organizátor (stejně jako v loni) ze svých chyb poučí a příští jeho počin bude již opravdu vypečená akce.