Nokturno.net / články

Klubík byl těsně před začátkem koncertu poloprázdný, hudebníci hráli fotbálek, návštěvnictvo v poklidu posedávalo kolem stolků.
Když zvířecí desítka zahájila první třetinu svého vystoupení, před pódiem se v uctivé vzdálenosti hemžilo jen o málo více posluchačů než vystupujících hudebníků (ti byli docela solidně vmáčknutí mezi nástroje a odposlechy na uzounkém pódiu). Všichni se očividně teprve zahřívali a tak se jevil koncert před prvním mezičasem dosti poklidně.
Na druhou třetinu nasadil zvířata rychlejší tempo. Výborná byla jak čtyřčlenná dechová sekce (kupříkladu všemi obdivovaný klingon pan LíSka) tak naprosto flegmatický klávesák pan Bičík. Bubeník pan Jan si sundal rudý turecký čepec a rázně decentní paní Jana si otírala čelo srkajíc bílé víno.
Některé jedince stále podezřívám, že své taneční kreace měli dopředu pečlivě připravené...
Poslední série apartních konců vehnala před pódium i línější jedince, v kurzu byly hlavně irské melódie hrané na mandolinu, Stingem ovšem též pohrdnuto nebylo... Ke slyšení byl skladby jak staršího data, tak kousky novější, dokonce jeden velmi nový, který se zcela jistě objeví na zmíněné připravované desce.
Nenucené vystupování kapely bylo narušené pádem mikrofonu na kytaristova ústa hned ze startu skladby Ty vole, na základní škole... Naštěstí to nebylo nic vážného a tak byl koncertík Sto zvířat zakončen chabým přídavkem čítajícím dvě skladby.
Inu, mohly být alespoň tři.