Nokturno.net / články

Převzato z časopisu Probuďte se, 22. srpna 1999

„Je to naprosto fantastické. Jednou hraješ kouzelníka. Jindy jsi v roli bojovníka. Můžeš hrát mnoho různých rolí, o kterých jen sníš. Můžeš si dělat cokoliv.“ (Christophe)

„Staň se vším, čím se ve skutečnosti nemůžeš stát.“ Jeden časopis citoval toto heslo, když popisoval jakousi populární fantasy hru. Miliony mladých lidí velmi přitahuje útěk do světa fantazie prostřednictvím těchto her. Co to však přesně jsou hry na hrdiny?
Jak uvádí kniha Jeux de role (Hry na hrdiny), „každý hráč si vybere legendární postavu, která má vyrazit na nějakou misi nebo splnit určitý úkol, a připravuje se na dobrodružství, která prožije ve smyšleném světě“. Tato hra spočívá v tom, že osoba, kterou si hráč zvolí, se postupně rozvíjí, a aby byla schopna misi dokončit, sbírá zkušenosti, peníze, zbraně nebo kouzla.
Hry na hrdiny zpopularizovala v sedmdesátých letech hra „Dungeons and Dragons“. Od té doby se z nich stal obchod s obratem mnoha milionů dolarů. Do tohoto obchodu patří distribuce deskových strategických her, výměnných kartiček, interaktivních knih, počítačových her, a dokonce takzvaných live-action her, ve kterých účastník prožije dobrodružství doopravdy. Podle všeho je jen ve Spojených státech více než šest milionů pravidelných hráčů a v Evropě jich jsou stovky tisíc. Mnoho středních škol ve Francii má své kluby pro hráče her na hrdiny a v Japonsku jsou tyto hry nejoblíbenějšími videohrami.
Zastánci těchto her tvrdí, že hry podporují představivost, rozvíjejí schopnost řešit problémy a napomáhají týmové spolupráci. Odpůrci naopak spojují tyto hry s vraždami, sebevraždami, znásilněními, znesvěcenými hřbitovy a satanismem. Ve španělském Madridu byli pro podezření z vraždy dvaapadesátiletého muže zatčeni dva mladíci – právě hráli jednu hru na hrdiny. V Japonsku zase zabil jeden dospívající své rodiče a potom si sám, podobně jako v závěru jedné takové hry, podřezal zápěstí. Je pravda, že výše uvedené případy jsou výjimečné – většina hráčů je totiž rozumná a přátelská. Přesto by se mladí křesťané měli ptát sami sebe: ‚Jsou hry na hrdiny pro mě vhodné? Je třeba být opatrný?‘

Násilí a okultismus
Hry na hrdiny se jedna od druhé velmi liší, a to jak formou, tak obsahem. Přesto je násilí obsaženo v mnoha, ne-li ve většině těchto her. V neskutečném světě, který je těmito hrami vytvářen, je násilí často nedílnou součástí úspěchu – nebo přežití. Jak by pak hraní takových her bylo v souladu s biblickými radami? Přísloví 3:31 říkají: „Nezáviděj člověku násilnickému, žádnou jeho cestu si nevybírej.“ (Heger) Bible na nás také naléhá, ‚abychom hledali pokoj‘ – ne násilí – ‚a usilovali o něj‘. (1. Petra 3:11)
Dalším důvodem ke znepokojení je to, že v těchto hrách má často význačnou roli magie. Je běžné, že se hráči mohou proměnit v čaroděje nebo jiné bytosti s čarovnou mocí. Tyto bytosti pak pomocí okultních umění zdolávají překážky a nepřátele. Jedna populární hra údajně umožňuje „hráčům, aby si vyzkoušeli buď roli andělů ve službách archandělů, nebo roli démonů sloužících Pánům démonů … Svatokrádežný podtön zajišťuje přitažlivost hry.“ Jedna počítačová hra dokonce umožňuje, aby se hráč stal všemocným – a to pouhým napsáním slova „Satan“.
Někteří mladí křesťané došli k závěru, že pokud člověk u her na hrdiny netráví příliš mnoho času, nic špatného se neděje. „Je to jen hra,“ říká jeden mladík. Snad. Ale Bůh varoval Izraelity před zapojením do jakýchkoli okultních praktik. Zákon daný Mojžíšovi prohlašoval, že by se v Izraeli neměl najít „nikdo, kdo používá věštění, kdo provozuje magii, ani nikdo, kdo hledá znamení, ani kouzelník, ani ten, kdo spoutává jiné zaklínáním, ani nikdo, kdo se radí se spiritistickým médiem nebo s tím, kdo z povolání předpovídá události“. Takový člověk „je totiž něčím odporným Jehovovi. (5. Mojžíšova 18:10-12)
Bylo by tedy moudré hrát hru, která podporuje okultissmus? Nemohl by člověk, který při hře využívá postavy, jež ovládají kouzla, zabřednout do ‚hlubokých Satanových věcí“? (Zjevení 2:24) Jeden mladík připouští: „Po celodenním hraní jedné hry na hrdiny jsem se bál opustit dům. Bál jsem se, že by mě někdo mohl napadnout.“ Může být prospěšné něco, co způsobuje takový ochromující strach?

Další hlediska
První Korinťanům 7:29 upozorňuje, že „zbývající čas je zkrácen“. Dalším důležitým hlediskem, které bychom měli vzít v úvahu, je tedy skutečnost, že hry na hrdiny zaberou značné množství času. Než některé z nich dohrajete, trvá to hodiny, dny, nebo dokonce týdny. Role může být navíc natolik fascinující, nebo dokonce návyková, že se vše ostatní pro vás stane druhořadé. „Když jsem dokončil jednotlivé úrovně,“ připouští jeden mladý muž, „toužil jsem po náročnějších a realističtějších úkolech. Nemohl jsem se bez té hry obejít.“ Do jaké míry by taková závislost mohla ovlivnit školní výsledky a duchovní činnosti mladých lidí? (Efezanům 5:15-17)
Jeden mladík z Japonska vzpomíná: „Vždy jsem přemýšlel, jak budu ve hře pokračovat, dokonce i když jsem zrovna nehrál. Ve škole, na shromážděních – všude jsem myslel jen na hru. Dostal jsem se tak daleko, že jsem nebyl schopen přemýšlet o ničem jiném. Moje duchovní smýšlení bylo úplně zničeno.“ Christophe, o kterém jsme se zmínili na začátku, říká, že žil „mimo reálný svět“. Je pravda, že je ‚čas se smát a čas poskakovat‘. Měl by však křesťan připustit, aby mu kvůli zábavě nezbyl čas na duchovní činnosti? (Kazatel 3:4)
Uvažuj také, k jakému jednání hra podněcuje. Jeden časopis ve Francii upozorňoval na jistou hru na hrdiny následujícími slovy: „Čeká vás celá řada zpustlých, zrůdných a zvrácených zážitků, které byly úmyslně shromážděny, aby vás naplnily hrůzou a navždy změnily váš pohled na svět.“ Je tento obsah v souladu s biblickou radou, abychom byli „nemluvňaty vzhledem ke špatnosti“? (1. Korinťanům 14:20) Christophe nakonec došel k závěru, že hry, které hrál, „jsou neslučitelné s křesťanskou morálkou“. Dodává: „Jednoduše jsem nemohl kázat, navštěvovat shromáždění a učit se prospěšným vlastnostem, jako je křesťanská láska, když jsem současně hrál hrdiny, kteří s křesťanstvím neměli nic společného. Prostě to nešlo dohromady.“

Skutečnost nebo klam?
Mnoho mladých lidí se těmito hrami nechalo přilákat, protože potřebovali uniknout realitě. Je ale prospěšné ponořit se do světa fantazie? Francouzský sociolog Laurent Trémel poznamenává: „Skutečný svět ovládaný nejistotou ohledně budoucnosti … je v ostrém rozporu s těmito virtuálními, ale velmi realistickými světy, ve kterých se vám konečně podaří zvládnout pravidla a kde můžete vytvořit osobnost, která se podobá vám nebo tomu, kým byste chtěl být.“ Odbornice na duševní zdraví Etty Buzynová si dále všímá: „Když mladí hrají hry, mají dojem, že riskují, že mění svět, ale ve skutečnosti žádné skutečné nebezpečí nezvládnou. Prchají od společnosti a omezení vyplývajících ze života v ní.“
Takové úniky mohou vést pouze k pocitu marnosti, protože po ukončení hry musí hráči vždy čelit skutečnému životu. Konfrontaci s realitou se totiž nelze vyhnout. Ano, jakákoli míra úspěchu nebo dobrodružství ve smyšlené roli sotva vyváží selhání nebo neúspěchy ve skutečném životě. Nejchytřejší věcí, jakou můžeš udělat, je postavit se tomuto životu čelem. Cvič si svou vnímavost při řešení situací ze skutečného života. (Hebrejcům 5:14) Pěstuj si duchovní vlastnosti, které ti umožní řešit problémy. (Galaťanům 5:22, 23) Budeš –li to dělat, pocítíš větší uspokojení a odměnu než při hraní jakékoli hry.
Tím nechceme říci, že všechny takové hry jsou škodlivé. Už v biblických dobách hrály malé děti hry, které do určité míry obsahovaly fantazii a hrdinství. To vyplývá i ze slov Ježíše Krista. (Lukáš 7:32) A Ježíš neodsoudil vhodnou formu odpočinku. Mladí křesťané se však musí, spolu se svými rodiči, ‚dál přesvědčovat o tom, co je přijatelné Pánu‘. (Efezanům 5:10) Když přemýšlíš o nějaké hře, ptej se sám sebe: ‚Zrcadlí se v ní „skutky těla“? Překážela by mi ve vztahu k Bohu?‘ (Galaťanům 5:19-21) Když budeš o těchto skutečnostech uvažovat, pomůže ti to udělat moudré rozhodnutí ohledně her na hrdiny.