Nokturno.net / články

Nějakou dobu jsem váhal, zdali se mám ponořit do vzpomínek a sepsat něco z té památne bitvy pěti armád konané roku 2003.
Při čtení kronik vždy lituji, že toho je o té či oné akci tak málo sepsáno, protože člověk může čerpat informace z ústniho předání, ale mozek si na některé činy, omyly časem nevzpomene, takže čerpat moudra minulosti, je nejlepší z knih sepsaných v oné době. Protože to byla bitva tého roku nejrozsáhlejší. Není možno, aby na něj měl kdokoliv stejný pohled, proto se předem omlouvám, zdali někomu budu křivdit, či mé informace nebudou přesné. Možná diskuze pod tímto článkem, by mohla pomoct objasnit některé situace.

Před bitvou:
Na samotnou bitvu jsme se těšili v našem městě Frýdku-Místku, jako na vrchol sezóny. Což do puntíku splnila. (Myslím do monstroznosti, okázalosti, bojového vyžití) Abych trošku pro neznalé přiblížil dění kolem dřeva v našem městě. BPA 2002 byla pro čtyři frýdburské první bitvou na kterou jeli od té doby se naše řady začali silně rozšiřovat. Ve městě bylo pár lidí co na dřevo jezdívalo, ale o nějaké masovosti se říkat nedá. Na jaře bitva Slované a Křesťané ukázalo, že jsme schopni jen z lidí ve FM dát do kupy 60 bojovníků. Což pomohlo pravidelným tréninkům, kde se schází za pěkného počasí kolem 30 lidí. Ale abych nezdržoval, samozřejmě se často nahazovala řeč, že by to chtělo jet na BPA za jednu stranu. Časem se ale ukázalo, že není vůle se shodnout na té, či oné straně, protože někdo chce za černé jiné za bílou. Na konci léta byli vykristalizovany dvě větší zkupiny. Frýdburští, Zparkz s tím že Frýdburk se rozhodl jet za Elfy a Zparkz za vrky, což byl tradiční národ za který veterání jezdili už několik let. Trénink se nesl ve verbovaní duší pro svůj národ, nácviku boje a domlouvaní se. Mezitím jsme na diskuzním servru hofyland zřídili privátní diskuzi s elfím panovníkem Fairem (Scatchou). Faire nastínil vizi hiearchie elfí armády, začalo se domlouvat vedení. Původní nástin byl velet z větší míry elfsky a dělit armádu na kantily, což je formace čtyř lidí kteří se drží po hromadě a společně postupují. Síla kantilu je v efektivitě zabíjení, obraně atp... . Ale bez většího tréninku, se koncept nepodařilo na BPA udržet. Elfí příkazy, se taky ve větší míře po tréninku na BPA ráno zavrhly. Zkrátka zkušenosti, ukázali že tudy cest nevede. Klubík, ale vedl k vytvoření soustavné přípravě na nastávajicí bitvu. Vedení nakonec bylo ustanoveno: Faiere panovník, levé křídlo Nenymir, pravé Sindor, střed jsem obdržel já a průzkumné jednotky měla na starost Jixipen, ještě jsme měli vyčleněné komando pro zvláštní úkoly, jemuž velel ostřílený Pyvvern. Jednotlivé registrované elfy, jsme se skoušeli vyrozumět emailem o existenci klubu, ale i tak se nám jich podařilo do klubu přivést jen asi 1/3. Díky klubu, jsme si asi jako jediný národ, domluvili celkem dostatečný počet kopí, které se pak v boji skvěle osvědčili. Ale zpět k bitvě, do Krnova nás nakonec jelo asi 60 z toho asi 25 elfů a zbytek vrci. Hlavní voj vyjel v pátek vlakem a pro lidi jsme byli celekem solidní atrakce, vezmem li 40 lidí s bágly, zbraněmi kostýmy. Ve Svinově se připojovali další bojovníci, takže už to nebylo takové sólo. Do tábořiště jsme přišli těsně před setměním, frýdek se rozdělil na elfy, který šel se utábořit do klidnějšího ležení elfů a zbytek. Já už jsem naštěstí měl stan díky Xarovi jáž postavený. Takže jsem se pustil do hledání známých a zjišťováni co se plánuje. Zjišťuji se že elfí slavnost se stěhuje, raději kousek dál od tábořiště, přidám se tedy k stěhováni, poznávam Laisy a další lidi s kterými jsem už měsíce komunikoval po internetu. O slavnosti dále psát budu zvlášť, neboť si to plně zaslouží. (bude další článek)

Bitva:
Ráno byl naplánovaný trénik, měl se potrénovat pohyb v kantilech a reagováni na elfí příkazy, ujasnit kdo bude komu velet. Samozřejmě se to neobešlo bez přihlížení pobavených a popichováni skřetů, takže museli být vytlačeni z vycvikového prostoru. :o) Po malé manévrováni po poli, jsme se odebrali za zbylýmy národy do lomu, kde Bagr začal vysvětlovat pravidla. V poklidu jsme napochodovali na kraj lomu a sledovali krásné vysotupení Asgardu a spol na naši adresu, nešlo než je odměnit sváteční salvou šípů, ať si hoši zvykají. Po dovysvětlováni pravidel, které šly slyšet díky megafonu, i přes obrovský dav nažhavených bojovníků, se začalo přemísťovat na hrací plochu. Elfí národ, měl silné zásoby pití a jídla které mu zbyly z elfích slavností, dlouho jsme se uvažovali (v domění že se bojovat tam co loni) zdali to v vzít najednou, nebo se pro to vrátit. Ještě, že jsme to vzali, protože místo pro boj bylo o dost dále než minulé ročníky. Spoceni jsme tedy většinou obtěžkáni náklady dorazili do naši věže. Věž pro stohlavý národ pěkně prostorná s dvěma východy. Letmým pohledem po okolí šlo vidět, že žáden národ není poblíž. Takže jsem se už těšil na krásné výjezdy na cizí území. Po chvíli se, ale už kolem nás začínají shrocovat nedočkaví skřeťáci a to ještě ani nezačala bitva, první nájezd byl pěknou ukázkou co nás nasledujicí hodiny čeká. Jenomže tenhle nájezd byl jen jako, takže jsme ještě měli malou chvíli k přerozdělení bojovníků. Po chvilce to začalo. Mnou usouzený klid kolem věže, vzal v prvních minutách za své a my se pustili do trvalé bitvy v temném hvozdu. Z počátku byli skřeti u naších bran častými návštěvniky, nicméně vždy to byly nějaké hloučky nikým nevedeny, snad ani jednou totiž nedokázali uzavřít obě brány, takže vždy vypadal scénař tak, že přitáhli k jedné bráně, my druhou prošli a poslali je spátky do mordoru pro kolíčky. Časem se nám přes obtěžováni obrů a skřetů podařilo udělat v temném hvozdu pořádek. Spojené vojska s e odebrala k prvnímu a ne poslednímu obléhaní vrčí věže. Skřetům se nakonec podařilo věž uhájit a boj se zase přenesl do temného hvozdu, nicméně od naší věže a pro bílou stranu ležení, dosti vzdálených míst. Jeden z brzkých elfí questů bylo dobít věž gundabádu, ale naše vojska jsme nedokázali dát v solidním čase dohromady (jednáni s jinými národy), mezitím přišli zvěsti od průzkumných jednotek, že právě u gundabádu se shromažďuje větší skřetí vojsko. Vedením to bylo přijato, že se nejspíše chystají na obranu. Jaký měli úmysl jsem se nedověděl, možná to někdo objasní pod článkem v komentářích. Už jsme měli odpovědi od jiných národů, tu se z lesa nad temným hvozdem začne ozývat mnohordelní maso maso maso. Pohled do těch míst byl silně znepokojujicí, hordy skřetů se valily do černého hvozdu a pobíjelo všechno co jim stálo v cestě. Elfí vojska se tedy stáhli do věže a do jednoho ležení, což nebyl šťastný nápad, protože rozdělením sil, jsme byli více zranitelnější, ale nebyla možnost na nějakou domluvu. Přes obě naše pozice se skřeti jednoduše v tom počtu, jenom převalili. Mrtvé duše tedy popoháním do Esgorathu, jak tak letíme k Asgorathu, vidíme i zde stejný obraz jak u nás skřetí záplavu. Lidé se rozhodli shodit most, jedinou přístupovou cestu do jejího jezerního města. Na ostrově se tedy začínají mačkat elfí a lidské duše, čekajíci na oživení. To umožňuje skřetům, aby většinu svých vojsk přesununuli k trpaslíkům, kteří brání svou věž. Ale ani jim se nedaří náporu skřetů odolat. Naštěstí drží malinkatý počet elfů, jedno ležení o jehož umístění skřeti ještě neví. To nám dává čas, začít operovat znovu oživši kolem Esgorathu a trpaslíkům s několika elfy, přesun do osamělé hory. Vedu tedy první výsadkovou akci, na druhé straně jezera (od skřetích zraků), pendlují lidsk lodě a převážejí na pevnou půdu asi 50 elfů. Po okraji jezera se vydávame, k troskám mostu abychom s koordinací lidí a zbytku elfů z Esgorathu, vyčistili pobřeží. (No nebýt té hádky s nějakým skřetím velitelem, zdali jsme se mohli či nemohli tam oběvit (samozřejmě naše kroky, byly povoleny a v rámci pravidel)) Vyčištění pobřeží nás povzbudilo k dalším aktivitám, ale linie se začaly spřetrhávat a naše předmostí, bylo pomalu znovu odsouzeno k zániku. Mezitím došli zvěsti, že bylo oběveno poslední ležení, které bránilo skřetům k tažení na Osamělou horu. Byl tedy co nejrychleji naplánován nový výsadek, který měl poslat posilu k Osamělé hoře. Jen co se většina v A. ožila tak nastala krušná chvíle pro námořniky a orly, všechny přes jezero v rychlém čase přepravit. Ale povedlo se a početná armáda se kolem Železných hor vydala na pomoc obléhané Osamělé hoře. Jak jsme byli v polovině, tak se od Esgorathu začal ozývat válečný ryk, pár lidí mělo tendenci se vrátit bránit své město, ale nic takvéh jsme nepovolili. K OH jsme dorazili v pravou chvíli, čerstvé sily elfů a lidí, začali orli přenášet přes hradby a pomáhat tak již silně prořídlé trpasličí osádce. Kolem OH se otevřely dvě fronty a skřetí jednotky byl po litém boji zahnány. V tu chvíli jsme cítili úlevu a naději, jenomže skřeti se nechtěli jen tak vzdát a zahájili ofenzívu od ležení pod OH, Elfí věže a z Vrčí, už to zase nevypadalo růžově, naštěstí doba na ubránění OH odbila a my s uhájenou OH se odebrali na konečnou lajnovku.
Tak takhle velkou lajnovku, asi nezažil ještě nikdo,jak se obě strany proti sobě postavili, tak to zavánělo velkovýpravným filmem. Ale k lajně, bílá strana měla ve svém středu Trpaslíky po pravé straně Elfy, proti nimž se postavili Vrci a po levé straně se rozmístila lidská armáda. Měla omezené území protože tam byla cesta. Trpaslíci už tradičně se postavili do své trojřadé formace, proti nim spočinul hlavní voj skřetů. Elfi byli nechutně roztaženi a museli bránit poměrně velký úsek lajny. Sotva jsme se nějak mohli domluvit, už to vše vypuklo. Skřetí armáda se rozběhla k rozhodné bitvě a jak už to bývá, než se většina přiblížila, tak první doběhnuvši už byli mrtví, ale i tak jejich mocný voj, začal dorážet na naše lajny. Boj to byl litý, o osudech lidí toho moc nevím. (Dostalo se ke mně zvěstí, že nápor neudrželi, i to že to je hloupost, že linii drželi do konce, doufam že to někdo pod článkem objasní), ale u elfů to probíhalo dobře, chvíli se v místech mezi elfy a trpaslíky podařilo udělat lokální asi 4 m průlom, ale ten byl rychle zacelen. O pbíhače bylo postaráno zálohou a krajem křídel, po nějaké chvíli jsme měli navrch a začali se na zbytky skřetí armády ohýbat. Po chvíli už nebylo skřetí duše a krajinou se začalo ozývat radování bílé strany. Na ten okamžik nemůže nikdo kdo v té památné lajně stát zapomenout, na ten mohutný pokřik a mávaní zbraněmi. Trpaslíci po lajně měli ještě chut si to rozdat se zbylou bilou armádou, ale my už dávno byli domluveni s lidmi, že jejich choutky budem ignorovat.
Co dodat a závěr, snad za teplejšího počasí, se těším a další ročník.

Plusy a mínusy bitvy:

Plusy
Tak jsem je sepsal a zase smazal, protože by to byl jen konstatovaní, že se mi většina věcí moc a moc líbila a ještě bych na něco zapoměl.
Jen snad vyzvihnu.
Laisy bych chtěl poděkovat za skvělý zážitek z elfí slavnosti.
Fairemu, že mi umožnil velet a jeho obětavou zastávku do Frýdku-Místku, aby nám ukázal boj v kantilech, prohodil s námi řeč.
Bagrovi a všem kdo mu pomáhali, že se snaží na BPA pracovat a i přes některé nepříjemnosti a popichováni si jde za svým.
Doufám, že jim to budu moci oplatit.

Zápory
No dalo by se psát, třeba o podvádění lidí atd... ale s tím se musí, při takové masové akce k smůle všech poctivých počítat.
Snad jen v okolí jezera byly mraveniště, trošku mi bylo líto těch mravenců.
Jak nám skřeti v naší věži vypily pitivo a zásoby, možná si to neuvědomili, ale tohle nebyl herní materiál, takže se stali sprostými zloději.


Názor na velení a celkově o elfím národ:
Po Rohanských na PP u Macochy jsme zvažovali za co jít na BPA. Protože nemáme ve skupině vyhraněnou představu, za jakou rasu chodit (jenom ne černá), tak jsme se rozhodli jít za elfy. Co jsme loni viděli,tak elfí armáda byla nevalné úrovně, s nevalnou pověstí, což byla výzva ji snad trošku ji pomoci. Tohle si letos na BPA vzalo do vínku více lidí, takže dílo bylo započato. Nic nejde ráz naráz, takže se před bitvou naplánovaly některé věci, které dle mého spíše pověsti uškodilo, ale vezmu-li elfy po bojové stránce, tak rozhodně to nebylo špatné. Neudržení naše věže, bylo dáno malým počtem obránců, naběhávani některých skřetích jedinců na lajnu. (A co si ještě vymyslím, vždyť skřetí jsou skvělí bojovníci :o)) Co bych si (kdybych někdy měl možnost to ovlivňovat) odpustil. Pokus o členění vojska během bitvy, snažil bych se přizpůsobovat vedení bojovníkům a ne aby se bojovníci museli přizpůsobovat systému (tím nemyslím poslouchat, ale myslím dělení na kantily a křídla). Zkrátka příjde velitel vidí nezaměstnané elfy, nebo bez velení, tak je vezme a pokračuje s nima. Taky snaha o velení v elfštině je pěkná, ale nepraktická. Snad až na nadšené lidi, čest Lamairu. Raní trénink byl kvůli plánům boje v kantilech nutný, ale příště bych se nesnažil nic skoro poviného, jen domluvit s přihlížejicimi nějkou lajnovku na zahřáti. Jinak průzkum co vedla Jixipen byl ukázkový, takový si myslím potřebuje každý vícehlavý národ, mít lidi v terénu co sledují pohyby vojsk, mapují terén.

No snad jsem nikomu moc neuškodil s mým názorem a pohledem na bitvu. Měl jsem dlouho chuť něco sepsat, tak jsem po kouskách psal.K tomu to dopsat mě popohánělo i rozhořčení z článku, který vyšel v Pevnosti, protože silně byl podle mých očí neobjektivní, skoro mi to připadalo falešnou propagandu minulých režimů, založenou na lžích. Omlouvam se za mluvnické chyby. Ale mě nikdy čeština moc nešla.

Na budoucí střety se těší Turek