Nokturno.net / články

Koncert kapely Swordfishtrombones započal kdesi před devétou hodinou večerní v poloprázdém klubu Marley. Hudebníci však nedbali nízkého počtu posluchačů a hráli s vervou a nasazením hned od začátku. Prvními tóny vtáhli veškerenstvo do útrob už jen stěží připodobnitelné hudby, již vévodí tu hlubší zvuk lesního rohu (tedy doufám, že onen zakroucený předmět bývá nazýván lesním rohem) tu jiskřivější hlas trubky. Velmi zvláštní a specifický zvuk má rovněž kytara, ovšem ani zbylé nástroje nezůstávají pozadu.
Koncert se táhl ve spíše poklidném duchu (ačkoli některé skladby byly vyloženě jásací) a co se týče diváctva, to spíše posedávalo a pošlapávalo si do rytmu. Teprve na konci vystoupení Sft to několik jedinců nevydrželo a jalo se v ústraní klubu z vesela poskakovat.
Kapela zahrála množství kusů z obou vyšlých alb, obzvláště se vyřádili na skladbě "Don't dare" která u některých přihlížejících způsobovala návaly obdivných vydechnutí.
Při skladbě "Handsome man" se zpěvák poklidně procházel na pustoprázném plácku před pódiem, jindy zase zvesela točil kolečky na kytaristově krabičce...
Ku slyšení byla hlavně hudba, tedy nikteré zvláštní projevy mezi skladbami. Co se týče mluvení, omezil se zpěvák na dvojici věnování Franku Sinatrovi a Forestu Gumpovi a oznámení názvů následující písně, což ještě více napomáhalo klidné a nenucené (nejen) koncertové tváři kapely.
Co se týče hraní, svedou Swordi udělat z mála hodně. Rozhodně to není trochu tohodle a trochu támhle toho ale velmi umně poskládaná hudba, na niž je skvělá právě ona kompozice a v neposlední řadě též zvuk. Hrají naplno (což je patrné nejen z bubeníkových grimas) a s citem.
Koncert byl v pravdě potěchou a skvělým zakončením sobotního dne.