Nokturno.net / články

Knížka s ne příliž lákavým obalem sestává z trojice novel, první z nich, Dlouhý sprint, vypráví příběh syna vládce Vegaše, který se podivnou shodou náhod dostává do pozice nechtěného čekatele na post svého otce. Do korunovace mu zbývá devětačtyřicet dní, po které jej budou pronásledovat všichni potencionální zájemci o trůn. Pokud přežije, čeká jej závěrečná zkouška - musí čelit veškerým vynaloženým prostředkům na jeho likvidaci dokud se nezmocní královských insignií.
Každý den je pro něj krutou zkouškou (sám je nadán v magii prachbídně a s mečem se taky nijak zvlášť oháňet neumí) a zároveň poodkrytím mozaiky souvislostí, které zapříčinily smrt jeho bratra, později i otce a několika dalších nově nabytých přátel.
Prostředím, kterým se pohybujeme, je prodchnuto magií, mocnými kouzly a mnohými skutečnostmi s tím souvisejícími. Nahlédneme do barvitého popisu fantastického velkoměsta, seznámíme se s mnohými zvláštnostmi, bludníky, obchodníky a assasiny. Postupně se proplétáme příběhem a ulicemi Vegaše, potkáváme další a další tajuplné postavy a poodkrýváme skládačku motivů, které stojí v pozadí příběhu a jsou ukryty tak dokonale, že je nelze v průběhu čtení odhalit jinak než dalším pokračováním v čtení příběhu.
Z hrdiny, který má jen pramalou šanci na úspěch se každým dnem stává mocnější a mocnější postava, která nakonec přeci jen zvítězí. Potencionální radost nám zkalí snad jen epilog, vysvětlující politickou situaci po nástupu prince na trůn.

Na vše se díváme očima prince, budoucího krále - celý příběh je totiž sepsán v Ich formě a to velmi sugestivně, s postavou hlavního hrdiny se čtenář brzy sžije a je schopen vnímat všechny jeho útrapy a strachy.
Prostředí je v knize vykresleno rovněž takřka mistrovsky, stejně tak dobře jsou živé postavy a jejich charaktery.
Jediné, co lze příběhu vytknout jsou mírně násilné zvraty v některých očividně bezvýchodných situacích a určitá touha autora šokovat čtenáře až nechutnými podrobnosti některých násilností, které balancují na pomyslném estetickém ostří vkusu.

Druhá novela nesoucí název Poslední bere vše nás uvádí do prostředí obřího hradu šíleného čaroděje Dareaga. Ten jednoho dne svolává veškeré své potomstvo (a že je to potomstvo různorodé - od zrůdných bojovníků, přes šílené čaroděje po zákeřné vrahy) kteří jsou kouzlem drženi v pevnosti a vysvětlí jim jistou hru, kterou mezi sebou záhy začnou "hrát". Každý ze třinácti potomků dostane část mapy. Ten, kdo dá dohormydy všechny kousky zvítězí, může odejít a shrábne čarodějův poklad.
Zápletka všelijaká, ale vcházíme do ni opět zvláštím způsobem. Tentokráte je hlavním hrdinou floutek, slídil a špehoun, údajný syn Dareaga a Hendrix, kat a mistr útrpného řemesla. Tak se z inkvizitora a jeho mučedníka stávají společníci, kteří prochází krvavými jatky uvnitř tajných chodeb a sálů a postupně získávají části mapy.
Zřejmě naní žádným tajemstvím, že se jim to podaří, přesto cesta k vítězství není lehká a hrdinové znovu a znovu utíkají jen o krůček všudypřítomné smrti.
Po přečtení druhé novely jsem se ujistil v určitém aspektu Žambochovy tvorby a to jsou jména. Postavy mají naprosto nezapamatovatelná jména, takže se člověk řídí počátečními písmeny nebo častými popisy vzhledu, potažmo intuicí, což je dění trochu na škodu.

Ani třetí novela není o nic méně krvavá než předchozí. Příběh s názvem Pouštní škorpión se odehrává ve vyprahlé poušti. Je opět sepsán poměrně neobvyklou Ich formou a hlavní hrdina opět není žádný "klaďas". Na pozadí konfliktu dvou království se odehrávají plundrování malých oáz a pouštních statků a do této situace vjíždí Koniáš (konečně zapamatovatelné jméno. Bohužel se v textu vyskytne jen jedenkrát...) a chťe nechtě se zaplétá do vojenského konfliktu. Poté, co je záchráněn Gein - statkářkou, sveřepou matkou několika unesených dětí, se zaváže ji pomoci. Poté, co společně putují oázami, zabíjejí vojáky a nakonec děti, které slíbil zachránit, zachrání, se dočkáme alespoň jednoho šťstnějšího konce.

Novely jsou vpravdě čtivé, psané prostým, místy až civilním jazykem, prostým kudrlinek či zbytečných přívlastků. Příběh je vypisován přímo, bez odboček a vytváří tak určitou dynamiku, kterou příběhy pulsují od prvního do posledního slova. Poslední připomínku bych rád adresoval korektorovi, který knížku kontroloval. Je v ní množství chyb, hlavně překlepů (přesmyček jsme a jsem je nespočet) což mnohdy odtáhne zapáleného čtenáře od Ďení v knížce. Škoda.
Přezevšechno je Poslední bere vše Miroslava Žambocha výborná kniha a rozhodně doporučuji všem milovníkům fantasy si ji přečíst.

Obálka: Juraj Maxon
Vydal Klub Julese Vernea v roce 2000
Odpovědný redaktor: Egon Čierny
ISBN 80-85862-50-2