Nokturno.net / články

O půlnoci z 30. dubna na 1. května vstoupila Česká republika do Evropské unie. K této příležitosti se v Praze pod názvem (shodným s názvem téhle recenze) uskutečnil téměř dobročinný festival všemožných hudebních seskupení. O téhle akci jsem vůbec neměl potuchy, ačkoliv plakáty visely všude možně. Místo toho jsem se původně chystal navštívit Punkové kladivo na čarodějnice v klubu Modrá vopice, kde hrál Šanov 1, Tři sestry revival banda (mmchd. dost příšernej název navozující atmosféru party pubertálních alkoholiků) a jiných. Asi nejvíc mě zajímal Šanov 1, kterýžto jsem v životě neviděl, ale jejich píseň Francesco v podání žďárských P.K. mě velmi upoutala svým expresivně vtipným textem. Ač se v Praze vyskytuji již nějaký ten pátek, na UIoP mě nakonec upozornil až B.B.Point, který se na ní spolu se spoustou dalších duší z Batyskafu chystal. Akce to nebyla až tak dobročinná. Jak název napovídá, odehrávala se na všech pražských ostrovech. Vstupné na každý jeden bylo lidové a víc než symbolické 1 EURO, ale to pivo... Tady by se měl Prazdroj trošku zamyslet, jestli těch 30Kč za kus není přeci jen trošku svinstvo (ale asi není, neb obyvatelé metropole jsou zvyklí... nebo ne?).

Mé (naše) kroky vedly v pátek v podvečer na Kampu, kde jsem zřel Visací zámek a Leningrad Cowboys. První kapela, klasika a hlavně ojedinělý úkaz české punkové scény, rozhodně nezklamali. Viděl jsem de fakto jenom finále jejich show, ale i to stálo za to. Když je někomu přes 40, je punkáč a ještě k tomu je v pohodě, to je opravdu vzácná kombinace. O Leningradských kovbojích jsem věděl jenom to, že jsou živá legenda (stejně jako Zámkové). Jejich vizáž je totiž vskutku osobitá. Takový ty natupírovaný číra a nejrůznější jevištní taškařice zná z doslechu asi každý. Hudebně to je taková veliká legrace. Při pohledu na pódium jsme usoudili, že jich je víc, než kolik zahrajou. Bylo to spíš takové odreagování. Asi nejvíc mě zaujala píseň Paradise City od G´N´R, která v podání LC zněla vážně zvláštně (asi jako všechny převzaté hity), při níž lehce zavalitý zpěvák neustále opakoval, že "Praha is a Paradise City".

Po vyskandovaném přídavku jsme se odebrali do klubu Rubín, kde se žďáráci proslavili už na začátku letošního roku při koncertě Náměstí míru. A odsud na Karlův most, neb se blížila půlnoc a ačkoliv nikdo přesně nevěděl, co tato hodina přinese, byli všichni plni očekávání. Na Karlově mostě se sešla spousta lidí, ale i v tomto davu dokázal náš hlouček zaujmout pozornost neustálým vykřikováním rádobyvtipných poznámek na adresu EU, našeho státu atd. V jednu chvíli jsem byl atakován jakousi děvou odkudsi z východu (nejdřív jsem myslel, že to byla Slovenka, ale posléze jsem z její řeči usoudil, že je z Litvy, či čertví odkud), jestli znám českou hymnu (kterou jsem se pokusil zapět) a jestli vím, co dnešní noc znamená. No, nějak mě nebavala, taxem se jí přestal věnovat. Přesně o půlnoci se nad Letnou rozzářil celkem monstrózní ohňostroj. Jak prohlásil Čípek, určitě v něm byla skrytá nějaká symbolika. Akorát nikdo nepoznal jaká. To už je holt úděl symboliky a jejího mnohovýznamového výkladu. Akorát já jsem vtipně prohlásil, že "...je to takový neurčitý...". To nás asi čeká pěknej průser. Ale tak už to bývá, že každá sebelépe myšlená změna končí špatně.

Ohňostroj doprskal a my jsme se vydali na exkurzi po pražských barech. Už nevím co jsme všechno vymetli a kolik jsem toho vypil, ale asi dost, páč jsem ráno vypadal úchvatně.

V sobotu po poledni jsem navštívil mítink ODS, kde jsem vypil jedno dotované pivo, navštívil Petřínskou rozhlednu a projel se lanovkou. Odtud jsem pokračoval na Císařský ostrov. Tuto vystupovala další legenda, kapela Hudba Praha. Ta EU ústy zpěváka popřála dost neurčitý úspěch s novými a okořenila to songy typu Marihuana, což bylo velice milé a upřímné. Navíc ji glosovali slovy, že s komunistama nehulí a rovněž této straně zkurvenců věnovaly skladbu Pal odsud hajzle, při jejímž uvedení byla cítit neskrývaná zášť proti těmhle sráčům. Omlouvám se za zvýšenou koncentraci hrubších výrazů, ale při pohledu na lidi, kteří celý život hrají bigbít a kteří se s těmihle zmrdy museli utkat, jsem si opět uvědomil, kdo všechno se po zádech českého národa prošel. Rovněž Echt! byli prvotřídní a řekl bych, že reakce publika byla ještě spontánnější než u Hudby Praha.

To už se blížil večer a s ním koncert brněnských ethnorockových Čankišou. Tuhle výtečnou formaci jsem zažil v Batyskafu a tak jsem si je nechtěl nechat ujít, leč organizátoři byli jiného názoru a kvůli počasí přesunuli do Lucerna Music Baru jakési orthodoxní ethno, které sice znělo skvěle, ale asi bych u toho usnul, neb dvoudenní únava se začínala projevovat a proto jsem lehce nasrán odjel spát.

Tak a to je konec pohádky. Zítřejší ráno prozradí, cože vlastně ta EU zanmená, páč já tomu moc nerozumím a hlavně, koukám na Akta X, takže slovy Foxe Muldera: "Nikomu nevěř!"