Nokturno.net / články

> SO WELCOME TO MACHINE
Za poledního slunce se hrnu spolu se spoustou dalších lidí z nacpaného autobusu, odlehčuji svou peněženku o 1000 Sk, dostávám informační knížečku a nezbytný pásek na ruku a vydávám se po dlouhé přistávací ploše směrem k letišti. To byl celkem chytrý obchodní tah, protože jak už jste tam jednou došli, zpátky do města se vám nechtělo a jídlo jste si tak byli nuceni koupit přímo v areálu. Zpočátku jsem se trochu leknul neútulnosti místa na kterém se měl festival konat, trochu moc asfaltu a samá rovina, ale jak jsem později zjistil, při tak dobrém a útulném programu mi to bylo vlastně úplně jedno a vzhledem k letošním údajným 30 000 návštěvníkům se to jinde asi ani pořádat nedalo. Pak už na mě naplno dýchla atmosféra, začal jsem obcházet jeden koncert za druhým a občas trochu odlehčil uším na nějaké té zajímavé diskusi. Bylo toho opravdu hodně, ani jsem všechno co jsem chtěl nestihnul (proč se překrývala Värttinä s Chumbawambou?), tak doufám, že se mi podaří alespoň kousek festivalu nějak písemně zachytit. Chválou šetřit nebudu.

Lepší začátek festivalu než Mňágu a Žďorp jsem si snad ani nemohl přát. Na živo jsem je viděl poprvé. Chytré, jednoduché, krásné. Po ní jsem se odebral do stanu určeného k různým diskusím a akustickým koncertům vyslechnout si jednu s názvem Komercia a kvalita / Pop music a alternativy, které se mimo jiné účastnil právě Petr Fiala. Bylo to jako obvykle na toto téma - řešilo se nevyřešitelné, ale vtipně. Mezi tím jsem stihnul ještě kousek koncertu sympatických dívek Gaia Mesaia a čtení básní z názvem Zvláštní básnici.

Večerní program jsem zahájil Chumbawambou. Tuhle skupinu jsem doposud znal jen po jméně a byl na ně zvědavý. Předvedli velmi poutavé vystoupení a výborné hity, které ač poprvé mi přišly jako staré známé. Na skok na koncert Värttiny, od nich jsem po poslechu cd čekal hodně a až tak úplně mě nepřesvědčili, přesto to byl dobrý koncert. Na chvíli na dobře známý Pražský výběr a pak už jsem se nemohl dočkat Illustratosphere. Stačilo zavřít oči a poslouchat, nádhera..Na Leningrad cowboys mě bavilo dívat se necelých pět minut, tohle opravdu není pro mě. Za to mě ohromili pro mě opět neznámí I am X. Dokonale propracovaný koncert jak po hudební tak vizuální stránce a velmi silné písničky. No a Khoiba mé nadšení z prvního festivalového dne umocnila na entou...Ema mi místy připomínala Thoma Yorka, hudba zase že vidím velmi slibnou a líbivou českou kapelu.

> GO TO SLEEP
Kolem čtvrté hodiny ranní, za pomalu se přibližujícího svítání ulehám pod širé hvězdné nebe pln zážitků a očekávání sobotního pokračování festivalu.

> RAIN DOWN, RAIN DOWN, COME ON RAIN DOWN ON ME…
Probuzením do parného dne, setkáním s kamarády stejného- Radiohead vyznání:) a sledováním Debaty Pod lampou: Profesionálna armáda v čase pokoja začal muj druhý den na Pohodě. Takto v pohodě. Nehudebně jsem strávil i skoro celé odpoledne ve stanu Ligy za duševné zdravie, v tom vedru tam bylo nejlépe. Zajímavé diskuse na téma Nalepší ludia na svete, Čo ti šibe? a Je báť sa normálne? mi zároveň daly i odpočinout a připravit se na velké vrcholy festivalu. Ten první přišel už něco kolem páté hodiny v podobě Tatabojs na které jsem se moc a moc těšil. Myslím, že výjimečnost jejich koncertů každý zná. Přes samé technické i netechnické potíže, které nakonec velmi vtipně zachránili, dopadlo jejich vystoupení výborně. A proudy vody vytryskující odněkud z pod pódia dopadajíce na diváky celou atmosféru ještě zkrásňovaly. V sedě pak na mě udělal velký dojem český undergroundový básník s kytarou Vladimír Václavek. Horší už to bylo se SKA – P, tomuto druhu hudby moc nerozumím a tak jsem tenhle čas strávil na vždy příjemném Čechomoru.

> DAY FOR NIGHT
Koncert britských Moloko se mi podařilo sledovat z první řady uprostřed. Ten, kdo je někdy na živo viděl, si umí představit co jsem prožíval. Řeknu to jednoduše: pokud chcete zhlédnout skvělý koncert světového formátu, pokud se chcete vznášet, chcete nevědět na co se dívat dřív a jejich koncert se zrovna nepřekrývá s Radiohead, jděte na Moloko. Absolutní vrchol festivalu a pro mě nezapomenutelný zážitek, ještě 15 minut po koncertu jsem stál a tupě zíral na prázdné pódium a nechtěl uvěřit že už to skončilo…Navíc když Roísin Murphy skočila do publika přímo nade mne. Na to nikdy nezapomenu.

Naštěstí nebyl ještě úplný konec. Velmi dobrou útěchu mi poskytla norská skupina Ralph Myerz & Jack Herren Band. Nevěřili byste, co se dá vykouzlit se dvěma bubeníky, basákem, počítačem a velkým smyslem pro humor. Bohužel se mi ale nepodařilo si tento koncert na plno užít, vedle mne totiž stála Klára Nemravová a to je pak těžké se dívat na pódium. Moje oblíbená skupina Dlhé Diely pak velmi pěkně zakončila dění na hlavní scéně festivalu. Nakonec jsem ještě čekal další vrchol v podobě Asian Dub Foundation Sound System, bohužel marně. Poněkud nepřítomný DJ a dokola to samé mumlající raper byli zklamáním. Ale abych to nezakončil pesimisticky, Pohoda byla opravdu skvělou akcí, která se asi nadlouho nepřekonatelně zařeže do mé paměti a rozhodně dala za pravdu svému jménu, ne-li ještě víc.

> GO TO SLEEP 2
Tentokrát už za úplného svítání a na nepříjemně krátkou dobu…zážitky však špatné probuzení přebily.

> YESTERDAY’S HEADLINES BLOWN BY THE WIND…
…škoda, ale není třeba smutnit, vždyť rok není zase tak dlouhá doba…