Nokturno.net / články

Přestože křesťanská hudební skupina Hrozen už existuje 10 let, vydala teprve nyní své 2. album. Jak je z toho vidno, kapela nikam nespěchá a žádné velké ambice nemá, spíše se snaží o duchovní rozměr v hudbě, o šíření myšlenek křesťanství. Bohužel příliš nápadná ovlivněnost křesťanstvím (nejen v textech, ale třeba i ve zpěvu), je asi příčinou toho, že kapela nemá příliš početnou základnu fanoušků. Jsem ale těmto muzikantům vděčný za to, že jdou za tím, co chtějí dělat a co je v jejich srdci ("co jejich prostřednictvím sděluje Bůh"), že se pro větší slávu odmítají ohnout kterýmkoliv směrem. Ale naneštěstí jejich křesťaství přináší i mi posluchačsky poněkud nepříjemný prvek. Jedná se o zvláštní lehký kostelní nádech, u nějž mne mrzí to, že jistě není úmyslný, ale přesto jej cítím. Ale cítím jej možná jen já...
Na albu se dají najít písně poněkud nudnější i některé velice zajímavé. Ty nejnudnější jsou většinou typicky křesťansky folkové s rychlejším rytmem. I když mají pěknou melodii a jsou líbivé, jsou bez nápadu. Každopádně se ale i v nich dají najít zajímavé pasáže, které posluchače pohladí- ve většině případů za nimi stojí dechové nástroje. Zajímavější písně jsou většinou rozjímavé, pomalejší a tóny v nich pomalu tečou v plynulém pramínku k posluchači. Mám pocit, že tyto polohy skupině svědčí asi nejvíce, ale i ty můžou po čase začít nudit.
Nejzajímavějšími písněmi jsou protestní Kamarádka a předposlední Tvá je Bože země. I když Kamarádka není z nejlíbivějších, je velmi zajímavá díky mírně expresionistickému nádechu. Píseň Tvá je bože země je svěží a zvláště mne v kontextu osatních písní zaujala tím, že neobsahuje pro zbytek písní typický kostelní nádech. Dále se mi líbí čtvrtá píseň 3:NN. Příběh textu, který je o ztrátě a následném nalezení Boha, se projeví i v hudbě. Atmosféra hudby jakoby procházela dvěma atmosférami, náladami- v počátcích se odehrává v beznadějném pekle a na konci v Boha oslavujícím nebi. Tato epičnost i v hudbě mne v písni hodně baví. Z těch rozjímavějších mne pohladily písně Sám voják v poli a Obrazy. Písně osm až jedenáct mají bohužel shodný průběh. Začátek je vždy velmi slibný, lehce alternativní, ale jakmile se objeví vícehlas, je konec mých nadějí. Po vícehlasu je písnička sice pořád vcelku dobrá, ale přetrhne se niť s počátkem a písně se ubírá poněkud jiným směrem. Celé album je vhodně zakončeno asi nejpoetičtější a pro soustředěný poslech příjemnou Písní o nejbližší vině, která je zhudebněním básně Jana Skácela.
Asi nejnudnější písní je třetí píseň Investice. Nebýt zajímavé části s dechovými nástroji, tak píseň rovnou přeskakuji. Zdá se mi velmi nevydařené umístění další nudné písně hned na počátek, jelikož z jejícho poslechu si někdo může vybudovat předsudek vůči celému albu. Trojici nejnudnějších uzavírá pátá Josefovy vánoce, po níž má naštěstí každá píseň co nabídnout.
Co se nástrojů týče, musím říci: velmi kvalitní výkon. Každý nástroj do celku vhodně zapadá a něco mu přidává. Basa, která je pokorná aniž by ztrácela sebevědomí, hudbu velice dobře podkresluje. Djembistův styl hry dělá z djembe vhodný perkusivní a rytmický nástroj, a když zahraje na housle, tak vždy pohladí mé uši. Myslím si, že druhý kytarista by se neměl bát projevit se v kytaře trochu více, upoutal mně příliš málo, ačkoliv na to jistě má. Loňský příchod dechaře znamenal pro Hrozen bezesporu významný převrat. Jeho dechy dodávají celku velmi pěknou barvu a navíc mne upoutaly tím, že mi místy připomínají Faunovo pozdní odpoledne.
Z instrumentálního hlediska mne nejvíce zaujaly začátky některých písní, ve kterých si kapela hravě aranžuje zvuky. Pro poskuchače to jsou velmi poutavé momenty.
Zpěv . Myslím si, že by měl kapelník Mirek Přikryl přenechat při zpěvu více prostoru djembistovi a druhému kytaristovi. Mírně mi vadí jeho příliš vysoký a přesný hlas. Nicméně neměl by se zpěvu vzdávat na dobro, v některých částech(např.píseň Sám voják v poli) si jiný zpěv představit neumím a ani nechci. Zpěv zmíněných dvou členů mi zní daleko příjemněji, chtěl bych je slyšet více. Zpěvačka, i když se do některých písní její zpěv hodí, má pro mé uši nepříjemné zabarvení hlasu. Kapela je hodně zaměřena na vícehlasy .Co se jich týče, ve většině případů jsou nemastné neslané, spíše nudící, i když se samozřejmě objevují světlejší chvilky, kdy písni prospějí. Asi by na ně neměli být tolik zaměřeni, nebo je užívat šetrně a u každého použití řádně pouvažovat. Obecně, co se zpěvu týče, by prospělo, kdyby se při zpěvu více soustředili na emoce než na přesnost. Chce to prostě větší uvolnění. Na textech se mi líbí to, že i přestože jsou křesťanské, neobjevuje se v nich nudná agitace, se kterou jsem se u několika křesťanských kapel setkal. Myslím, že texty jsou docela kvalitní, i nějaké metafory se objevují...

Nejvíce by se mi líbilo, kdyby se kapela vydala cestou rozjímavých písní a přidala špeku alternativy. Nebo se nechala inspirovat svěžestí 13.písně. Takhle by asi získala více posluchačů. Ale pokud se skupina odmítne pro posluchače ohnout ,potěší mne...