Nokturno.net / články

Mezinárodní loutkařský festival Spectaculo interesse je vždy velkou událostí a příležitostí shlédnout výjimečná divadelní představení v příjemné komorní atmosféře. Nejinak tomu bylo letos.

První hru, kterou jsem měl možnost shlédnout zpracoval Institut International de la Marionnette (Francie) a nesla prostý, leč výstižný název Amen. Hra jednoho muže, dřevěných křížů a cedulek byla podána velmi sugestivně srozumitelnou angličtinou a já to považoval za velice povedený začátek.
Hra druhá - Sága obyvatel Moldávie, ze stejné dílny byla pro mne, neznalého francouzského jazyka, poněkud nezáživná, herečka ovládající loutky (dle programu představující její vlastní budoucí sebevraždu?) však působila mile a přesvědčivě.
Zlatým hřebem úterního dne byla hra Ivana Martínka (z Nitry) Šalom alejchem. Rmutný příběh židovského mlékaře byl podán s grácií, upřímností a samozřejmostí. Divák si brzy zvyknul na jednoduchou scénu a loutky a ponořil se do příběhu z carského Ruska.

Můj středeční loutkový den započal hrou Rabbi Löw a golem drážďanských divadelníků, nutno podotknouti, že ne zrovna šťastně, neboť vnímat toto více než hodinu dlouhé představení jsa schoulen v uličce na schodech hlediště komorní scény Arény a snažit se zachytit německá slůvka, jejichž význam mi utkvěl z mých středoškolských studií, bylo značně obtížné. Hra byla postavená na dokonalých kulisách a loutkách, leč podání nepůobilo zcela přesvědčivě.
Kavárnička Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU z Prahy na mě zapůsobila spíše rozporuplně, ale zlé představení to rozhodně nebylo.
Navečer pak Loutkové divadlo Radost z Brna uvedlo svou Princeznu Silvestrii aneb zápas o nevěstu v sále ostravského divadla loutek a byla to opravdu zajímavá podívaná. Pohádka, tak trochu morbidní, doplněná malinkých orchestrem, celá zpívaná, hraná tu herci, to zase loutkami, postavená na jednoduchém, leč chytlavém humoru byla vítaným odlehčením.

Loutkový čtvrtek započal neloutkovým představením na motivy Klímova Utrpení knížete Sternenhocha v podání mladé trojice z Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU, pokračoval dle mého názoru ne příliš zdařilým zpracováním Erbenova Vodníka (ačkoli zajímavě pojato jako koláž autorova života a příběhu samotného) a zakončil se zvláštním příběhem malého krále s názvem Touha polského Department of Puppetry Art z Bialystoku, které mělo přeci jen něco do sebe. Bylo postaveno na temné atmosféře bez dialogů a výtečné pseudohistorické muzice, odehráno ve spoře osvětleném dřevěném kvádru.