Nokturno.net / články

Žánru fantasy se u nás poměrně daří co do počtu vydaných titulů. Horší je mezi záplavou knih na pultech specializovaných knihkuectví najít něco, co doopravdy stojí za přečtení. Z valné části se jedná o občejné dobrodružné příběhy zasazené do více či méně exotického prostředí, ovšem hlubší pohledy či neotřelé zápletky, experimenty s formou a snaha zapojit čtenáře, to vše je spíše doménou řečené "vyšší literatury".
Červeňákův Černokněžník je nutno říci opravdu jen příběh. Ovšem docela dobrý příběh. Je to oddechové čtení a nic víc od něj nečekejte. Svou roli však plní dobře.
Celý příběh se točí okolo artefaktu s vlastní vůlí - Radhostova meče, který musí Rogan nejprve získat, pak ovládnout a pak někam odnést (což bude předpokládám náplni třetí knihy). Nechci příběh nikterak bagatelizovat, ale řekněme si to na rovinu - je to celkem klasika. Vývoj příběhu je až na některá světlá místa vskutku předvídatelný a tam, kde tomu tak není, schází čtenáři indicie, díky kterým by si mohl říci "na to jsem mohl přijít...". V příběhu se jasně rýsuje autorův osobitý styl, nechává zabíjet sympatické epizodní postavy, užívá narážky a parodie (úmyslně?), dále užívá charakteristické, jakoby filmové, rozstříhání kapitol, zejména v bojových scénách - rychlé střihy, změny perspektiv a úhlů pohledu. To vše úhledně zabaleno do uzlíčku střev, úlomků kostí a trhané tkáně (čímž se nezapře autorova záliba v Conanovských příbězích).
Nutno říci, že autor se často nevyhne literárnímu klišé ("Když stojíš tváří v tvář zlu, nemůžeš vždy bojovat čestně" nebo "Dbej o to, abys za každou cenu vždy bojoval na správné straně" tamtéž). Sám si to však uvědomuje, pro nápravu hledá odlehčení, vtip apod. Místy balancuje na hranici kýče, ale domnívám se, že to vždy ustojí.
Nyní se dostávám k tomu, co na knizejistě zaujme. Je to způsob a styl popisů, který je čím dál tím lepší, a troufám si říci, že je to jedna z autorových deviz. Právě popisné pasáže jsou totiž zajímavé, neotřelé a sugestivní, avšak zasazeno v celek (tedy do kompozice celé knihy) vše působí poněkud nekonzistentně.
Další z předností knihy je prostředí, v němž se příběh odehrává - autor klasické fantasy prostředí nahradil bohatou slovanskou historií a mytologií, což knihu jasně vystruje před ostatní tituly otřelejší klasické fantasy.
Nakonec si neodpustím povzdech, neboť jako laik se příliš nevyznám ve slovanské mytologii - neškodil by přehled, popis nebo zmínka v příběhu o zvycích a pantheonech našich předků. Též nějaké ilustrace by knize jen prospěly. Nezbývá než čekat na díl třetí, který, jak pevně doufám, nejen že úspěšně završí zamýšlenou trilogii, ale představí Ďuro Červenáka jako renomovaného a vskutku vypsaného autora české, respektive slovenské, fantastiky.