Nokturno.net / články

DŮM VE TMĚ, V DOMĚ TMA, DŮM NA SAMOTĚ
a ve tmě já, a ve mně tma; sám v domě
na klíně chovám týden mrtvé kotě
- zemřelo steskem, asi dva dny po mně

Báseň J. H. Krchovského pochází ze sbírky Mé lebky stín. První řádek básně je incipitem, názvem básně. To je u Krchovského běžné. Báseň je psána pravidelným veršem se střídavým rýmem, celá je laděna temně až pochmurně - již hlásková skladba první strofy evokuje těžkou dunivou atmosféru, zejména hlásky d a m. Rovněž výběr slov nevyznívá dvakráte vesele: dvakrát samota a temnota hned čtyřikrát. Autor zde zobrazuje vnější i vnitřní temnotu, chmurnost a beznaděj, na malém prostoru čtyřverší rozbíhá kratičký, leč promyšlený výjev.
Úvod básně lze považovat za strohou, leč působivou expozici krátkého děje básně, autor nás uvádí do bezútěšného prostředí opuštěného domu, prodchnutého samotou. Třetí srofa ještě více dokresluje až děsivý dojem – čtenář naráží na mrtvolu koťete – mrtvé mládě, je nejvyšší symbol smutku. Rytmus básně je jaksi plíživý až šeptavý.
Poslední řádek básně lze brát jako rozuzlení – čtenář seznává, že k němu hovoří již mrtvý člověk. Kotě nejenže je mrtvé, ale zemřelo steskem, tou nejstrašnější a zároveň nejkrásnější smrtí, což vytváří tíživou tečku za hrůzným výjevem.
Otevírá se zde samozřejmě prostor pro množství čtenářských interpertací, od prostého situačnho chápání onoho výevu mrtvého muže s kočičím mládětem až po temnou litanii samoty a opuštěnosti stavěnou na roveň smrti. Ovšem závěr má jakýsi výsměšný až rouhačský příznak, jako by se mrtvý autor básně smál, jako by se smál naivnímu čtenáři, jež se s dojetím chytil onoho nešťastného výjevu. Jako by se vysmíval tomu, kdo přijal jeho temnou notu, chtěl se s ni stotožnit, příjmout ji za svou.
Takový se jeví Krchovský jako autor, jeho básně jsou plné ironie, výsměchu a hry se čtenářem. Chce jej šokovat, urazit, mystifikovat svou dekadentní pózou, ale tím jejně vlast pobavit, přitlačit ke zdi, donutit přemýšlet. Proč ne.