Sofiina volba
23.10.05 | Max | Knihy & čtení
A tehdy jsem si do paměti vryl slova: "Pod chladným pískem snil jsem o smrti. Však záhy ráno jsem se probudil a uzřel jitřenku v její zářné slávě. To nebyl den posledního soudu - jen jitro. Jitro: nádherné a čisté." William Styron - Sofiina volba
Ke knize Sofiina volba mě přivedla kapela KORISZ svým sugestivním podáním stejnojmenné písně. Ještě než jsem začal číst, informoval jsem se po významu v praxi často citovaného výroku "Sofiina volba". Odpověď byla vpodstatě strohá a věcná. Titulní postava knihy, jejíž děj se odehrává v období krátce po II. světové válce v New Yorku v USA, zde retrospektivně vypráví o svém pobytu v Osvětimi. Zde byla donucena k volbě menšího zla. Zda pošle do plynu svojí dceru nebo syna. Do tábora si s sebou mohla vzít pouze jedno dítě.
Toto konstatování pointy celého románu je tak suché ve srovnání s peklem, které kniha popisuje. Průvodcem a vypravěčem děje je v podstatě sám autor William Styron alias Stingo, který zde zřejmě na základě skutečného osobního zážitku popisuje své setkání s podivnou dvojicí. Americkým Židem Nathanem a polkou Sofií. Převyprávět změť událostí zachycených v knize je nad mé síly. Styron se rozepisuje v opravdu širokých souvislostech. Nejde jednoduchou dějovou linií - úvod, stať, závěr. Místo toho na ní nabaluje obrovské množství souvislostí a to jak aktuálních, tak již minulých, ale i budoucích (román vzniknul s odstupem cca. tří desetiletí, v době, kdy už se Stingo, v knize zachycený jako začínající spisovatel, stal světově uznávaným autorem). V prvních dvou teřtinách knihy je tedy čtenář seznámen s reáliemi a teprve v závěru děj zrychlí, ale ne natolik, aby zde nebyl prostor pro mnohé další okolnosti souvisejích s jeho hlavní dějovou liní. A tolik očekávaný tragický okamžik, Sofiina volba, je oddalován do posledního možného okamžiku. A když přijde, přiblíží již tak temný příběh k tragickému vyvrcholení. Každá postava přitom žije svým vlastním životem, který se v určitém okamžiku střetne s dějovou linií postavy další, aby vzájemně vytvořily děsivý epos.
Tragédie celého příběhu spočívá samozřejmě v postavě Sofie. Při zpětném ohlédnutí mám pocit, že snahou autora bylo vylíčit, jak zvláštní mohou být cesty osudu. Kniha vlastně není příběhem Sofie, ale příběhem Stinga, který s odstupem vzpomíná na to zvláštní setkání. Stingo řeší především svojí vlastní panickou nezkušenost a touhu stát se spisovatelem. Mimochodem, děj je prolnut mnoha barvitě popsanými sexuálními scénami. Sofie je vedle něj dospělou ženou, která se snaží vyrovnat s obrovskou ránou na duši. Popis jednotlivých událostí i prostředí je v knize velmi podrobný a přesný, takže se v nich pozorný čtenář dokáže velmi dobře zorientovat. Je zde detailně popsána osobnost Rudolfa Hosse, nacistického pohlavára a svého času velitele koncentráku v Osvětimi. Kniha je mementem o vině a nevině a o cestě životem až k úplnému konci, před jehož dosažením však stojí mnoho různých voleb. Styronovi se také daří velmi dobře zachytit paradox mezi životními trampoti amerických Židů a "trampotami" jejich soudruhů v Evropě během Hitlerovy vlády.
Krutost a děs, strach, frustrace, zoufalství, beznaděj, vlastní identita, její ztráta, deziluze, zkáza...
Diskuze
- 7 komentářů, nejnovější: 02.01, 15:14 - čtenář Nicolette