ikona.png, 0 kB Nokturno.net / články

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

Miloslav Topinka: Krysí hnízdo

09.03.06 | Skaven | Knihy & čtení

Uzavřený prostor krysího hnízda. Kostra z aluminiového drátu, vyplněná lepenkou ztvrdlým škrobem...

Jak lépe začít psaní o poťouchlé Topinkově básdnické sbírce Krysí hnízdo z než autorovými verši. Miloslav Topinka (*1945) je autor, který vstoupil do literárního povědomí výtečnou básnickou prvotinou Utopír. Jeho druhá sbírka, Krysí Hnízdo, byla vydána v roce 1970, avšak celý náklad byl z vůle režimu zničen a tak se toto podivuhodné dílko dostává ke čtenáři až v roce 1991 v novém vydání.

Jedná se o tématicke poměrně sevřené dílko, plné kouzelného nonsensu, ale i narážek, patrně na dobové ovzduší a lidskou povahu. Ústředním motivem je krysí hnízdo, všelijak důmyslně popsáno slovem básnickým, tu a tam doplněným o podivné nákresy a poznámky. Topinkův jazyk je jedinečný, plný novotvarů – kouzelných slov („kořalka mi hoří v hlavě; v hrdle / brykule, kočky, roupy, sojky, sršně i hejblata. Teď to prasklo.“), poezie je to čtivá, melodická a pokud vám nevadí, že spíše dobře zní než cosi konkrétního vyjadřuje, určitě se po ni poohlédněte.

A na závěr vezměte za vděk letmou ukázkou:


Lokty kroumají, mezi koleny je chravo.
                                                Přílítají přástev-
níci. Křídla pod střechu. Zajdu mezi tam
rozjinud.
        Mezi zde a tam je smrt.         Až na kost.
                                                        Spíš na prsou,
kam mě oči nesou.                 Kotník kostěné vřeteno
trnaví.         Chloupky se schroulily do jamky
v podpaždí,                 dole do důlku
koudel.

                        Žebra v povětří, kosti v mojí řeči.
                                                Až po kolena.
Ohluchnu kde se mě dotýkáš.                 Čím
zachumlaně mlčím.         Zajdu mezi tam hloub.
Slova pokosena. Řeč se vymkla                 z kloubu.
                                Zbůhdarma rozmrouvám,
mluvím opouzdřené hrotky.                 Kosti srostly.
Spánky tiše         k prasknutí.                 Spíš
s kostí v klíně.         Strop se sesouvá.
Smrt seče slova, za rty         je zima. Tmouřím
prsty.
                                Teď už tam projdu očima.

Tady je pozdě.                         Tady jsem v hrobě.

Diskuze

 Přidat komentář 




› Online 23

› Zeď




čtenář Antilistí
(28.11.23, 19:14)
Já jsem tady furt...

Lakmé
(19.11.23, 17:13)
Taky sem semtam zabloudím, z nostalgie, pro pocit ...

čtenář Donar Tyr
(11.11.23, 01:51)
Ano, občas se sem vracím do minulosti... Je to hezký pocit :).

natir
(06.05.23, 13:33)
Kamarádové, jste tu alespoň občas? Alespoň na skok? Alespoň?

všechny zprávy | RSS


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2024 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14769
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6445
autorů: 866