Nokturno.net / články

Olin je alkáč. O tom žádná. V „…a bude hůř“ emigroval do Francie, kde jsme ho opustili mezi bandou bezdomovců. V „…a výstupy do údolí“ se s ním setkáváme v plné síle. Žije v Paříži, má firmu na broušení parket, tolerantní přítelkyni, spoustu kamarádů-českých emigrantů a nežije si vůbec špatně, když se dozví, že se v rodném Československu schyluje k revoluci. S ideály a svým kamarádem se v hektickém období po listopadu ´89 vrací do Prahy a zjišťuje, jak moc se 40 let socialismu podepsalo na zemi, která mu tolik chyběla. Tedy přesněji, na zemi, k níž nemá jasně definovaný vztah. Ale ani ve Francii se necítí jako doma. Během svých opakovaných návštěv ztrácí postupně nejen svojí přítelkyni, ale i iluze a sny. Ačkoliv se mu podaří vybudovat funkční rockový klub, nedokáže si udělat pořádek ve svém soukromí a v tom, co vlastně chce a tak místo aby si vybral jedno nebo druhé, ztrácí všechno a znovu se obrací k nekonečnému chlastání a flámování. Jenže Olin už není ten bezprizorní rebel z „…a bude hůř“, ale dospělý muž a alkohol mu začíná likvidovat zdraví. Navíc má kolem sebe spoustu dalších lidí. Nových i starých známých. A on opět stojí na křižovatce a musí volit. Protřelí známí z emigrace nebo parta nadšenců z Prahy? Kniha „…a výstupy do údolí“ sugestivně, osobitě a otevřeně popisuje absolutní bordel, který po revoluci v Československu vládl. Firmy a kariéry budované za pomoci úplatků a bezohlednosti. Naprostá dezorientace mnoha aktérů v novém prostředí. A Olin si svůj sen o klubu vyžere až do dna. Ve druhé třetině knihy jsem začal věřit, že by pro něj bylo nejlepší cestou uchlastat se k smrti. Jenže kniha je částečnou a možná i úplnou autobiografií jejího autora Jana Pelce a ten stále žije, takže Olin nezemře a nakonec i získá jisté zázemí, které si ale draze zaplatí. A to nejen penězi vydělanými ve Francii, ale i již zmiňovaným zdravím, ztrátou všech lidí, kterým na něm záleželo a hlavně naprostou ztrátou ideálů a s tím spojenou ztrátou smyslu vlastní existence. Kniha u nás vyšla tuším v roce 2000. Ale zachycuje období o jednu dekádu dříve. Přesto si troufnu říct, že je aktuální i dnes. Je brutálním zrcadlem všem, kdo pamatují události po převratu a to v dobrém i špatném smyslu. Ukazuje společnost naturálně a bez špetky soucitu. A dle načnutého konce věřím, že bude mít pokračování a to nás zase posune o krůček blíže zkáze.