Nokturno.net / články

Nedělní chvilka poezie je uskupení pěti hudebníků odkudsi z novojičínska, kteří se mihli ve formacích N.V.N, Hudba hraje či LU. Já jsem kapelu objevil prostřednictvím jednoho obětavého tipu (tímto za něj a za zapůjčení CD díky Pepíkovi) a musím říci, že první setkání bylo vcelu kladné. Ale přejděme od živého vystoupení (15.4.2006 v os­travském Hudebním bazaru) k desce, jejíž obsah je s programem koncertu takřka totožný. Nuže pohodlně se usaďte, zasuňte blyštivé kolečko do přehrávače, stiskněte play a kochejte se poslechem.

Obsah CD je rozdělen do dvanácti skladeb, které na sebe bezprostředně navazují. Podobně jako CD nenesou žádné názvy a tak nezbývá, než se spolehnout na vlastní ucho potažmo informace z bookletu (který mimochodem vskutku zajímavě vyvedla Jana Jirků.

Už spíš?
Ještě ne
Už spíš?
Ještě ne, ještě ne, ještě ne
Tak pojď
Je krásný den

Řekněme, že je to celé o snu – od usnutí po procitnutí. Nebo je to nějaká životní metafora, nebo, nebo… konec konců, díky tomu, jak málo je textů a jak moc jsou povšechné si lze domyslet prakticky cokoli. U některých pasáží se nemůžu ubránit krkolomné a jaksi nucené poetičnosti a tak si cením spíše skladeb bez zpěvů nebo jen s broukanými a křičenými vokály. Alespoň si tak můžu o „ději“ přemýšlet po svém.

Nu, a co muzika? Muzika je dobrá! Dvě kytary, basa bicí + saxofón/klarinet, rytmické svižné pasáže se střídají s poklidným vybrnkáváním, objeví se celá plejáda rifů a rytmů a celé je to konzistentní, prostě to sedí. Melodika je fajn, možná trochu anonymní (chci říci méně zapamatovatelná, ne tolik přímočará), zajímavé je, že jedna z kytar používá dosti agresivní až metalové zkreslení, přeso je celé vyznění spíše poklidné. Inu, je to spíše k poslechu než k tanci.

Zvuk nahrávky je příjemný, nedělní pohodovost evokují spontání chybky, které dotvářejí živost hudby (mám na mysli drobné přehmaty v rytmu nebo „zjednodušování“ basy ve složitějších pasážích). Všechny nástroje jsou dobře slyšet a rozhodně bych cédéčku přiřknul více než nálepku demáč.

Nejoptimističtějším kusem z celé nahrávky je dle mého mínění samotný závěr (tedy po rozsekání skladba 12), pohodová čtyřakordovka s veselým saxofónem, která se výjimá i živě na pódiu… Podtrženo sečteno – kdo Vám řekl, že poslouchat se dají jen zavedené ansámbly? Nedělní chvilka poezie je zajímavý projekt, zkuste si jej střihnout někde na živo nebo si stáhněte alespoň mp3 ze stránky kapely .