Nokturno.net / články

„Je půlnoc kopřiv / a půlnoc kopru, který promítá / na černou oblohu své zlaté okolíky. / Sedím v okně a bdím“ Touto směsí vůní a obrazu začíná přesmutné vyprávění, které jest podáno ve třech rovinách – pohlížíme naň básníkovýma očima, jenž zestárl o třicet let, třicet zlatoploutvých ryb… Příběh se odbývá kdesi na vesnici v Netvořicích, kde v létě přijíždí s poutí překrásná Terina. Básník zde neustále vrství, opakuje a hromadí jednotlivé motivy, příběh vypráví na základě několika vzpomínek, kupříkladu vůně kopřiv a kopru za večera je moment klíčový a jeho pel je pro knihu tolik příznačný…

Závažným hlasem je v knize hlas smrti, neustále přítomný v postavě nemohoucího dědečka, o nějž se vypravěč poemy musí starat, pro nějž hraje „divadlo“, hovoří za postavy, které dědeček spatřuje ve svém blouznění.

Až včera večer po poslední jízdě šli jsme si sednout k tarasu do hluchavek. Zkusil jsem ji políbit na spánek, uhnula se a bledý plamínek vlasů šlehl mě do rtů, ucítil jsem hluboko v kříži palčivost a vyhořel jsem v ústech.

„Vy nemáte holku?“

„Ne.“

(Tončiny obří kyčle zakryly obzor v dálce.)

„Ne.“

(Tončiny drsné ruce, jež za to léto chtěly z mých chlapeckých ramen vydřít slunce až do poslední šupinky, vytrhly naráz má křídla z Terininy krve a zpátky do zad jakoby navždy mi je zamáčkly.)

„Ne.“

(Stačilo však jít druhý den podle řeky, abych byl čistý, abych necítil dech ze silných vyhrnutých rtů, které nikdy nelíbají, abych neslyšel starý hlas s nakřáplým smíchem: „Copak s takovým klukem? Pokaždý roztečeš jako svíčka!“)

„Ne!“

Vzala mě kolem krku a vrátila mi polibek, ale na ústa: „Já vás mám taky moc ráda.“

A smrt je rovněž tíživou tečkou a možná jedinu nadějí. Nebýt ji, možná by žádná Terina nebyla a z romance stal by se třebas fádní cit. Ale kdo ví.

Psát o knize básní, je věc velmi nesnadná, raději bych doporučil Romanci pro křídlovku přečíst, není dlouhá. Jen pozor, narazíte li na podbné vydání jako já (z roku 1977), nečtěte doslov Miloše pohorského. Pitvat básně (a pitvání přihlížet) je hřích…