Nokturno.net / články

Pojednání o kapele Elektrick Mann jsem již publikoval dřív. Přesto stručně malé shrnutí. Kapela funguje už několik mnoho let a to nejen na území rodného ValMezu, ale i zbytku republiky. Jejich první album „Hrubý styl“ se stalo legendou a unikátní slovní obraty použité tamtéž cituje snad každý adolescent, ale i generace starší a díky svým ratolestem i generace starší než starší. Elektrick Mann s přirozeností sobě vlastní v podstatě komentuje to, co jeho tvůrčí část sere, zajímá, baví… Naprosto brilantně přitom používá všechny dostupné výrazy, viz. stručný výcuc výše. Druhé album „Zhorovy streety“ za sebou už tak hlubokou stopu nezanechalo. Bylo to především vysokou laťkou, kterou si kapela „Hrubým stylem“ nastavila a místy až extrémní vulgaritou, které chyběla přirozenost obdobných výrazů z Hrubého stylu. „Fidel Castro hulí havanu, hulí havanu, ale ne marihuanu…“ Kapele se dokonce nabídla společnost EMI, že ji vezme a také vzala, pod svá křídla. Pohádka ale netrvala dlouho. V okamžiku, kdy mělo dojít na vydání zde recenzovaného alba, se EMI projevila tak, jak se na velkou komerční společnost sluší. V rámci korektnosti a mravní čistoty začali lidé ze vydavatelstváí požadovat cenzuru některých songů a to Mejla, manažer kapely, odmítnul. Výsledkem je necenzurovaný samizdat. CDčka nejsou lisovaná, ale pálená a každý kus je originál s podpisy členů a s milým věnováním. Booklet je ale standardní a kromě textů obsahuje spoustu fotek, kde pózují členové kapely jakožto nekompromisní „gangstas“. „Já jsem ICE a tak vítám vás, já miluju droby a miluju chlast…“ Hned první song dává za pravdu EMI. Tohle opravdu není pro všechny. Ještě než posluchač zjistí příčinu názvu této písně („Jak jsi jí šukal?“), vyslechne intro vystřižené z filmu Zvrácený (Francie, 2002), kde se sameček snaží přimět samičku ke kopulaci. Romantika v prdeli. V podstatě celé album je naplněním hesla „sex, drogy a rock´n´roll“ a to ve všech podobách. Texty ani náhodou neberou v potaz společenskou poptávku po milých, načančaných a stejně tak prázdných a neosobních věcech. Přitom ale nejsou o nic hrubější než běžný rozhovor dvou průměrných Čechů libovolné věkové kategorie. „Nepropadat panice, nepropadat panice, chemie je lepší než táhnout hovno do kopce…“ Co kus, to perla. Ne, není to Hrubý styl 2. Je to Kokar pičkan (jakási balkánská nadávka). Ostrý, ale svěží. Křeč ani trapnost se, na rozdíl od mnohých „hlavněsestím­neseroucích“ kapel, prakticky nedostavila. Z mnoha textů je cítit až podivná nadsázka. To by nemělo být nic nového. Elektrick Mann je kapela, která sebe sama a svojí tvorbu nebrala nikdy vážně. Přesto je tady obrovský posun novým směrem (tedy nikoliv vpřed ani vzad, prostě změna). Nově se v tvorbě objevují „civilní témata“. Příkladem budiž song Kokain, kde je mimo jiné zmiňován Oldřich Nový a jeho kokainové úlety a další „celebrity“. Přitom dosud byla tvorba kapely spíš nekonkrétní. Alespoň pro posluchače neznalého zákoutí Valašského Meziříčí a jeho ikon, kterými jsou napěchovány dřívější texty (Klon, Blochyn, Balů…). Na dosavadní poměry jsou překvapením i Masoví vrazi. Místo očekávané chvály násilí, v ní překvapivě zaznívá spíš odsouzení pro nesmyslnost jeho vlastní existence. Vražda není ospravedlnitelná. Na kapelu „hrubého stylu“ záležitost vskutku neobvyklá. Mezi „regulérními písněmi“ se v půlce alba objevují i dva vtípky. Fotbalová skandovačka „Jarcová“ doplněná několika prostřihy z koncertů („Kdybys neměl vlhkou prdel, tak bych ti tykal“) a rýmovačka Máma. Stylově vybočuje „DJ Fany“, která parafrázuje „nekompromisní“ death metalové třeštění a reggae „Šukám tě do zadku“. „Moje máma s mojím tátou měli mě a s mojím bráchou, ale já jsem krásnější a chytřejší, ale on silnější ale hloupější…“ Elektrick Mann svůj styl nazývá alko-rapem. Dalšího upřesnění netřeba. V některých písních táhnou hlavně kytary, jinde bicí, ale základem je trojhlasý rap. To vše doplňuje rytmická sekce (bonga) a basa. V některých písních jsou slyšet některé zajímavé hudební postupy. Melodicky to není nijak složité, ale drží to pevně pohromadě. A není to punk. Je to různorodé a velmi dobře poskládané. Za jeden z nejvydařenějších refrénů si dovolím označit ten z Hradní svíce. Ten „drajv“ je prostě k sežrání. „Myslíš, že politici šukaj malé kluky? Drž kurva hubu nebo dostaneš dva roky…“ EMI předvedla slepost a pokrytectví současné „povolené“ tvorby (to je ale hnusný příměr) v celé její nahotě. Na tohle téma není třeba hlubších rozborů. Za sebe jsem rád, že Kokar pičkan nakonec vydal manager kapely na vlastní triko a nenechal si diktovat, co se smí a co nesmí. Jsou ti anonymní lidé z vydavatelství skutečně takový pitomci? Dle všech dostupných informací neměli do poslední chvíle představu o skutečné tvorbě kapely, ze které chtěly mít tu „pravou českou fuckerskou záležitost“. Nepochopili vůbec nic. A nasrání fanoušků by bylo nezměrné. Jak by se asi cítil strávník čekající krvavý steak a místo něj by dostal rybičky v tomatě? Pravdou je, že druhá taková kapela jako jsou Elektrick Mann v Čechách neexistuje. Ani stylem, ani obsahem textů. Elektrick Mann jsou a zůstali svoji a zdá se, že mají velmi dobře našlápnuto. Tak nám je kurva nevypínejte!