Nokturno.net / články

Začnu poněkud zeširoka a to od žánrového dělení. Odedávna rozeznáváme tři literární druhy – lyriku, epiku a drama. O úroveň níže leží literární žánry (kupříkladu román, povídka, novela apod.) a ještě níže žánrové varianty (např. detektivní román nebo psychologická povídka…). Nakonec má každé dílko tzv. žánrovou formu, například deník, korespondence, kronika apod. pamatujme, že dělení je pouze konvencí a není nikterak závazné.

Podíváme-li se na tvorbu na nokturnu, nalezneme zde škatulky pouze na epiku a lyriku. Z epiky (kvůli povaze internetového média, které není nakloněno dlouhým textům) je zahrnuta pouze povídka v širším smyslu – tedy (zejména) dějový text pokud možno kratšího rozsahu. Co se týče lyriky, pak zde pod nálepkou „poezie“ zahrnujeme veškerou tvorbu lyrickou (chcete-li – nedějovou). Poslední škatulka, do které můžete svou tvorbu zařadit, je úvaha, což je útvar, který bychom mohli nazvat jako věcná epika. Vychází z logických úsudků, ale vyjadřuje subjektivní postoj.

Dále bych se zaměřil na problematiku poezie, tedy versologie. Abychom text mohli považovat za báseň, musí obsahovat tzv. metrický impulz. Sousloví je to sice strašlivé, ale vyjadřuje poměrně prostou věc – určitý jazykový jev, který tím, že se v textu opakuje vytváří jakousi rytmickou uspořádanost. Dalšími pojmy je metrum, tedy ideální schéma verše a rytmus, realizace metra – jeho záměrné opakování.

Pojďme do básně ještě hlouběji. Její text můžeme rozdělit na tzv. teze a arze (to první je nositelem metrického impulzu, to druhé ne). Co konkrétně v díle představuje teze a arze záleží na prózodickém systému. V češtině se užívá povětšinou systém sylabotónický – nositelem metrického impulzu je zde pravidelný počet slabik a pravidelné rozložení přízvuků. Dříve se užíval též verš časoměrný, převzatý z poezie antické, kdy nositelem metrického impulzu byla délka slabik, to je ale pro češtinu dosti nepraktické (konec konců, tvrdil to již Dobrovský…). Verš může být rovněž „jen“ tónický, tedy nositelem je zde jen opakování přízvuku – užáv se toho např. ve volném verši.

Hovořím-li o přízvuku, pak je třeba vědět, že v češtině je přízvuk vždy na první slabice každého slova. Pokud se slovo pojí s předložkou, přesouvá se přízvuk na ni. Jednoslabičná neplnovýznamová slova přízvuk nemají. Uvedu příklad:

Marie s Karlem snědli krysu bez kečupu.

Rozeznáváme několikerá metra podle rozložení přízvuku ve verši (jsou zde vypsány jen nejběžnější varianty, jednotlivá metra se dají kombinovat – užívá se kupříkladu verš daktylo-trochejský apod.):

• teze arze – trochej
• arze teze – jamb
• teze teze – spondej
• teze arze arze – daktyl
• arze arze teze – anapest
• arze teze arze – amfibrach

V češtině lze využít trochej a daktyl, s určitými komplikacemi i jamb (je třeba začínad verš předrážkou, tedy nepřízvučným jednoslabičným veršem – takto je třebas psána větší část Máchova Máje).

Jako zajímavost bych uvedl skutečnost, že verš volný, dnes velmi moderní, je znám teprve od 18. století. Je potřeba mít na paměti, že i volný verš musí být založen na metrickém impulzu, abychom jej mohli pokládat za verš. Nejčastěji je jeho nositelkou opakující se intonace a rozložení pauz uvnitř a na konci veršů.

A nyní se podívejme na rým. Rýmem máme na mysli zvukovou shodu na konci dvou slov na konci veršů či poloveršů. Rým má několikero funkcí – eufonickou, rytmotvornou, nese určitý význam a v neposlední řadě spojuje verše do vyšších celků (kupříkladu strofy – aby byla strofa chápána strofou, měla by mít maximálně 14 veršů). Vedle rýmu rozeznáváme ještě asonanci, tedy shodu pouze kocových samohlásek. Rýmy se všelijak dělí (na úplné a neúplné; vnitřní, koncové a sporadické apod.). Rým může být v rámco strofy užit několikerým způsobem:

• AABB, A-A-, -A-A, A--A – rým sdružený
• ABAB – střídavý
• ABBA – obkročný
• ABC / ABC – postupný
• A, A, A, A – tirádový

* stejná písmenka jsou rýmy na konci verše, polmčka je nerýmující se zakončení

Velmi důležitou složkou básnického textu je eufonie neboli libozvučnost, popřípadě kakofonie – tedy záměrná nelibozvučnost. Ta se odvíjí od distibuce hlásek ve verši.

Nakonec bych rád uvedl několik ustálených forem verše: hexametr je šestistopý daktyl, blankvers je desetislabičný nerýmovaný verš založený na jambu a alexandrín – dvanáctslabičný jambický verš s pauzou po každé šesté slabice.

Snad Vám bude článek inspirací při Vašich tvůrčích chvilkách nebo alespoň oporou při debatování v diskuzích nad jednotlivými dílky.