Nokturno.net / články

Rád bych předeslal, že Zelený skřítek je velmi vydařenou prvotinou očividně velmi nadaného autora. Jedná se o fantastický příběh se všemi stěžejními prvky takovýchto příběhů, dokonce čtenáři skýtá ještě něco navíc. Celý děj se odehrává ve dvojakém světě – jednom lehce neskutečném a druhém značně fantastickém. Oba mají svá pravidla a své hranice. Tím prvním je sanatorium pro duševně choré – nevlídné a chmurné místo, s jehož ztvárněním si dal autor velmi záležet, tím druhým je svět ve světě, skřítčí říše, která se ukrývá pod slupkou zmíněného sanatoria. Vztahy mezi těmito světy jsou v knize postupně odhalovány za pomocí promyšleného systému náznaků a indicií. To má za následek mnohá zpětná uvědomování (mnohokrát jsem listoval v knize zpět, abych si mohl říct „aha! tak takhle to tedy myslel…“).

Prostředí děje je vskutku jímavé, spojuje dětský svět, resp. dětský pohled na svět se světem chimérickým, v němž panují intriky, kouzla a nástrahy. Popojděme ale k ději. Snad nikoho nepobouří, když prozradím, že hned na třetí stránce je hlavní hrdinka příběhu dosti brutálně zavražděna. Žádná idyla, spousta krve, leč v rozumné míře. Právě míra je to, co autora ctí, neboť dokáže využít střídmosti a z mála vytvořit hodně, postav je tak akorát, nepletou se, nejsou placaté. Příběh samotný není nikterak krkolomný, pomalu se odvíjí, je napínavý a nepředvidatelný, ale konečné rozuzlení není zase tak překvapivé, či snad lépe řečeno, čekal jsem od něj více. Škoda.

Knížka je stavěna questovou (rozuměj úkolovou) formou, pravděpodobně vznikla na základě hraní jakési narativní (či chcete-li rpg) hry a zatímco v začátku je to vskutku přitažlivé, v závěru knihy je tento způsob vyprávění příběhu spíše na škodu. Tento úkolový způsob výstavby je patrný třebas na výtečně promyšlené postavě Malého prince, který vždy dává a dostává tytéž otázky (je to vlastně takový obchodník, jehož artiklem je ptaní – co dostane, to zase vrátí) a prostřednictvím odpovědí nastoluje nové otázky a úkoly. Ke cti knihy patří i mnohé drobnosti, jako přiložená mapka, seznam jmen, nádherné ilustrace Lucie Netíkové (snad jen některé z nich umístit o pár stránek dříve, či později, aby pasovaly k ději) a úvodní říkadla:

Ve stínu lesa domeček
V tom domečku stoleček
Na stolečku tělíčko
A v tělíčku JEHLY

Je mi trochu proti srsti pitvat knihu takovýmto způsobem. Během četby mě to ani nenapadlo a příběh jsem takřka zhltnul, leč právě závěr mě donutil zamyslet se, proč mám pocit, že mi něco chybí, že jsem v knize na něco zapomněl, nebo nenarazil. Veškerá síla příběhu totiž tkví v jeho stavbě a vykreslení, ne v něm samotném a to je velká škoda. Vpozadí stojí „jen“ pohádka, pohádka bez ctností, založená na žertu („Vždyť celý tento příběh má počátek v jednom vtipu“). Vyprávění o nebezpečném kouzelném předmětu je přeci tolik, avšak jen málo z nich maji opravdovou hloubku… V zeleném skřítkovi je přesto několik úchvatných momentů a myšlenek („Služebník má část z moci svého pána…“).

Přezevšechny výtky je tato kniha vskutku výjimečná a v kontextu české fantastiky se blyští na výsluní. Pokud máte rádi fantastické příběhy, bude se Vám tato pokroucená pohádka s podtitulem sanatorium podvržených určitě zamlouvat.