Nokturno.net / články

Čím víc jsem o tom přemýšlel, tím méně jsem si byl jistý. CDčko Původ umění od rapera, který si říká Marpo, jsem si objednal s víc než ročním zpožděním od vydání. Už jsem věděl, že Marpo je „kontroverzní“, což je v Čechách ale každý kdo něco dělá, protože je pro většinovou společnost divnej (jj, doby socialismu dávno minulé jsou v lidech zakořeněné hloub, než se zdá. Např.: „Seš debil? Na co kupuješ chalupu? Na pronajímání? Seš debil?“). Dále jsem věděl, že je Marpo kamarád Gipsyho (the best of Czech hip hop). No a taky už jsem měl naposlouchaný singl z tohoto alba, píseň Jsem.

Marpo je silák. Alespoň už na svém prvním albu o tom všechny zdatně přesvědčuje. Mám nebo nemám mu to věřit? Když toho člověka poslouchám v rozhovorech, které má na svém webu (www.mcmarpo.cz ), je to normální, uvažující mladý muž. Ale co album? Marpo se v něm povětšinou zabývá omezeností a tupostí lidí. A šije do všech jako šídlo. Přitom ale používá podivné fráze o tom jak je nad věcí, jak všemu rozumí, ale ve skutečnosti je to pořád dokola. A svůj rozhled podtrhuje vyjmenováváním filmů, které viděl snad každý. Inu, prvotní pocity byly rozporuplné.

Ale nyní, po několika posleších alba dávám Marpovi za pravdu. Jak bych to udělal já sám? Jak bych světu dokázal, že vím víc, než si myslí? Vydáním encyklopedie? Ne! „Rapujeme tak jak chcem, o čem přemýšlíme každou noc a každej den!“ (Syndrom Snopp 3.0 – Ilegální komfort). A přesně takový je Marpo. Asi jsem ho pochopil. Celé to je vlastně velká nadsázka. Stačí si poslechnout výše zmiňované rozhovory nebo si i nějaký přečíst.

Můj verdikt je, že 1. Marpovo album je skutečně originální, ojedinělý jev, který stojí na jasné a sozumitelné, i když místy klopýtající argumentaci a přednesu. Za nejvýraznější z alba považuji písně Jsem (kde funguje stavba celého textu od počátečního nástupu až po finální gradaci), Velrybí bolest (na první poslech zvrácenost, ale ona ta píseň je o znechucení) a především Neporazitelný (vskutku vyšperkované dílo s našlapaným podkladem, malinko slabším refrénem a vynikajícím hostem a neuvěřitelně přesně načasovaném obratu „What´s up kámo, what´s up lidi“).

Takže jakže? Marpo asi odpůrce hip hopu o kvalitě tohoto hudebního stylu svým prvním albem o změně postoje nepřesvědčí. I když se v jednom z rohovorů zmiňuje, že by chtěl, aby byl hip hop brán ne jako záležitost patnáctiletých, ale aby ho poslouchali a hledali v něm i lidé dříve narození. Na to svým prvním albem zatím nemá. Ale je na dobré cestě a já čekám na jeho druhé album Marpokalypsa, abych si potvrdil, že je to cesta vzhůru.