Nokturno.net / články

Nikdy jsem nebyl dále než na Slovensku, ale když jsem se dozvěděl, že Cat Empire hrají u našich Vídeňských sousedů, bylo rozhodnuto. Jeden večer jsem studoval mapu a druhý jsem za těžké peníze cestoval vlakem druhé třídy se svou drahou Kačenkou rovnou do Vídně. Cesta proběhla bezkonfliktně, orientačně vyjde jízdné tam a zpět pro jednu osobu na 1000 Kč. K tomu nějaké tři a půl eura za metro a kultura může začít...

Vídeňský klub WUK je veliký komplex různých aktivit pro mládež v jehož útrobách se skrývá velký koncertní sál, hospůdka a další pokoutná zařízení. Lístky jsem koupil předem, takže jsem se vyvaroval nepříjemného překvapení u vstupu, neboť již v sedm hodin bylo beznadějně vyprodáno. Díky bohu za internet :). Vyzkoušeli jsme místní pivo (po němž jsem rehabilitoval značky jako Holba nebo Zubr...) a vydali se vstříc koncertnímu šílenství.

Vystoupení začalo dobrou púlhodinu po plánovaném začátku, takže jsme museli oželet náš jediný přímý spoj (poslední vlak z Vídně jede totiž 22:30, první až v šest ráno...), dali jsme si další místní pivo a pak už to konečně začlo. Cat Empire v osmičlenné sestavě, začali zvolna, některými staršími kusy, ale následně dobré dvě hodiny drželi výtečné tempo a odehrávali jeden hit za druhým - namátkou Hello, the Rythm, Fishies, Two Shoes, Sly, In my pocket, Lullaby atd. Velká část písní byla obohacená o luxusní mezihry, kde teprve vynikl um kocouřích muzikantů. Opravdu vynikající byl kupříkladu Dj Jamshid "Jumps" Khadiwala, taky bubeník hrál skvěle, ale na pódiu nezhálel nikdo. Když charismatický zpěvák zrovna nezpíval (zejména v partech, kdy jej alternoval vynikající trupetista s vynikajícím hlasem - James Angus), válel na perkuse nebo trsal. Dobrý pocit z hraní sálal rovněž ze střapatého klávesáka, který neustále pohazoval kšticí a usmíval se.

Byl to zkrátka nářez, na ukázku jsem splašil jedno video s mezihrou skladby Rythm a jedno v trochu horší kvalitě s písní Hello. Foťák jsem nebral, chtěl jsem si koncert pořádně užít, ale pár fotek jsem našel na www.cycamp.at, tak se koukněte, některé jsou docela pěkné.

Koncert zkončil po dvou přídavcích a zlatém hřebu večera - písní the Chariot s jedním z nejskákavějších refrenů co znám "Our weapons were our instruments / made from timber and steel / we never yielded to conformity / but stood like kings / in a chariot that's riding on a record wheel" Byl jsem spokojený. Konečně jsem je viděl naživo.

Bylo jedenáct hodin, seděli jsme na dvorku onoho kulturního zařízení a pojídali oříšky. Vlak jel v šest ráno a my jsme byli opravdu kvalitně vyskákaní a pomalu usínali. Chytli jsme poslední metro na nádraží a chvilku jsme poseděli s místními bezdomovci a uprchlíky. Ve dvě ráno už byla solidní zima, takže jsme vyšli do ulic najít nějaký nonstop. Okrajové části Vídně vypadají od půlnoci opravdu pustě, takže nás otevřená kavárna téměř naproti nádraží vskutku příjemně překvapila. Uvnitř hrála partička podnapilých vídeňáků nějakou karetní hru, dva opilí obtloustlí rakušané popíjeli každý zvlášť u svého stolku pivo a na baru seděl malý rachitický bezvlasý muž, kouřil a se zájmem sledoval hráče.

Vrchní a zároveň majitel kavárny byl někdejší boxer, jehož ocenění a fotky se slavnými státníky zdobily stěny místnosti pomalu jako tapety. Navzdory své boxerské minulosti vypadal poměrně flegmaticky, i když mu ve čtyři ráno nějaký Trochu jsme se zahřáli a kolem půl paté jsme vyrazili na poslední obhlídku města. Trochu mrzlo, ale když se člověk hýbe... no a pak už konečně systémem vlaků zpátky domů. A mimochodem - na vídeňském nádražá Südtbanhof mají od pěti od rána výborné čerstvě napečené pečivo. Když ho po ránu s přivřenýma očima chřoupete, v hlavě vám zní písničky Cat Empire...