Nokturno.net / články

Pořízení alba rap-bluesové projektu Nuck Chorris Gang předcházelo shlédnutí dvou živých vystoupení, webu kapely, pár videí a pocit, že tohle je a bude naprostá pecka. Živá vystoupení se nesou přesně v duchu názvu skupiny. Tedy na vlně ironie, sarkasmu a nadhledu, který přednášejí dva rapeři Venda a Zdenda, duchovní otcové myšlenky promíchat hip hop s živou hudební složkou. Hudební služku písní obstarávají členové bluesových Hoochie Coochie Band.

Hned první song mě přesvědčil, že album nebude zase taková legrace, jak by člověk na základě dostupných informací čekal. Naposlouchat o čem se vlastně rapuje není na koncertech úplně nejsnazší.

Skladby bych rozdělil do tří kategorií – písně osobní, písně kritické a písně pro radost. Všechny dohromady pojí zvláštní textová poetika, řekněme rukopis. I když teď při psaní si říkám, že jakékoliv dělení není dobré a že je lepší album vnímat jako celek, který se poetikou, náladou, vtipem a atmosférou pohybuje po sinusoidě.

Do první škatulky se vejdou všechny ty, které pojednávají o životních peripetiích a jedná se částečně i o osobní zpovědi a vyrovnání se s různými situacemi, které by si člověk nechal rád ujít. Patří sem právě první skladba Útěk, kterou ve vyhrávkách podkresluje podmanivá foukací harmonika. Píseň předkládá mnoho otázek po smyslu dnešní existence a touze vypadnout ze stereotypu, který jakoby nikdo nevnímal. Druhá skladba obrací a po počátečním zamyšlení nasazuje sarkasmus a vtipně glosuje chování lidí v supermarketu, které sledují hladoví manažeři a vymýšlejí, jak zákazníkům podsunout co nejvíc produktů, bez nichž se „stoprocentně“ neobejdou. Píseň Supermarket tedy patří do kategorie druhé. Třetí kategorii potom nejpřesněji reprezentuje závěrečné reggae Makalela, z níž je nejsilněji cítit touha pořádně si zahrát.

Tedy, ono se hraje celou dobu na víc než v názvu alba použitých 100%. Žádná píseň nepostrádá hudební originalitu a energii. Energii někdy hutnou a silnou, valící se z hloubky, jindy hravou a veselou, s důrazem na úderný podkres refrénů.

Album 100% Karate překonalo všechna moje očekávání. Místo prvoplánových hitů a srandy se zrodil neopakovatelný hudební zážitek, který určitě není na jeden poslech. Je postavený na tvůrčí svobodě (!!!) a z použitých hudebních stylů si bere maximum.