Nokturno.net / články

Na třetí prázdninovou sobotu naplánovali členové s příznivci občanského sdružení Erteple a HMLA (http://eh.batyskaf.net/ ) pro Žďár nad Sázavou ojedinělý festival Pod Zelenou horou (http://festival.batyskaf.net ). Akce vešla do podvědomí jako volné pokračování festivalu Olešenka.

Program tvořily z větší části místní „profláknuté“ kapely a tradiční účastníci hudebních večerů v klubu Batyskaf (www.batyskaf.net ). Hvězdami z „venku“ potom byli 1000C a -123 minut. Zahraničí zastupovali polští JB project a slovenská Družina.

Na místo konání jsem dorazil víc než hodinu po začátku programu, takže jsem přišel o polské JB project. Na pódiu právě hrála rocková Fuga, kterou vystřídal ambiciózní Dr. Vykuk. Obě kapely nabídly příjemný hudební zážitek. Tou dobou se kolem tanečního parketu pohyboval už celkem slušný počet návštěvníků. Většina z nich (nás) popíjela a ani na opakovanou výzvu „Vykuka“ („Pojďte zapařit!“) na tom nehodlala nic měnit. Zewlující účastníky se podařilo zvednout (a částečně dostat do varu) až kapele 1000C. Dlouho budu mít v živé paměti pohled na basáka, který se po prvních skladbách snažil gesty ukázat lidem, že by mohli přijít na parket, že jsou tady pro ně, ne pro sebe a že se líp hraje, když je pro koho. Evokovalo to ve mně nihilistické „co blbneš, tady seš ve Žďáru“. Přesto se nakonec pár lidí zvedlo a hned bylo líp. Energická partička 3 mimo předvedla hodně říznou muziku možná ne náhodou podobnou Krucipüsku. Vystoupení brněnských Mushy Muxx jsem prošvihnul, takže nemůžu sloužit. Jako mávnutím kouzelného proutku se se západem slunce pod pódiem vytvořil solidní kotel, který dosáhnul svého vrcholu s hoo-hopovými Hoochachos. Od nich jsem si taky půjčil podtitul článku. Nevědět, že jde z větší části o recesi, němě bych se ptal, kde se ve Žďáře zrodilo něco takového. Ono se to totiž zrodilo z recese, která ale nabyla (mj. jiné i díky profi zvuku a atmosféře na parketu) monstrózních rozměrů a rozsekala neznalé (mě) na spoustu nadšených kousků. Slovenská Družina na první poslech nabídla slovenské lidovky zpívané na převážně rockovém podkladu. Neznaje tamní folklor, splynuly mi jednotlivé písně v jednu kolovrátkovou. Na -123 minut jsme vyklízeli pole a festival tak pro mě skončil.

Na samostatné scéně vystoupil několikrát v průběhu večera mnohohlavý orchestr Himbeere Brombeere, který hrál akusticky (nepočítám-li jedno malé kombo) a přilákal spoustu posluchačů. Škoda rušení z hlavní stage, kde souběžně zvučily kapely a exhiboval moderátor. Moderováním akce byl pověřen Saša Gr., originální performer a jeden z původních členů Erteple a Hmla. Jeho smysl pro humor a absurditu byl originální a zde přichází první velká pochvala.

Další pochvaly se zaslouží už jenom organizátoři. Festival se z pohledu účastníka neuvěřitelně povedl. Atmosférou a prostředím počínaje a zvukem konče. Vše profi, včetně nenápadných reklamních vsuvek. Přiznávám, že jsem byl při pohledu na program původně skeptik. Už nejsem. Za rok přijdu zas.