ikona.png, 0 kB Nokturno.net / články

  

+ přidej: dílko | obrázek» přihlásit | zaregistruj se

Cormac McCarthy: Cesta

08.02.09 | Skaven | Knihy & čtení

V posledních měsících jsem tíhnul k postapokalyptickým snímkům a atmosféře, shlédl jsem celou plejádu filmů od Šíleného Maxe, přes Vodní svět, I Am Legend až po Doomsday. Byl jsem okouzeln scenériemi zašlého světa, tak jak jej známe nyní. Co mne však fascinovalo ze všeho nejvíce, to byli lidé, postavení do nejmeznějších situací. Lidé, kterým dobrý skutek už nemůže přinést vůbec žádný užitek, lidé kteří se stávají zvířaty, lidé, kteří jsou v mnoha ohledech mnohem horší, než šelmy a dravá zvěř.

Když vidím na ulici bezdomovce, mívám podobný pocit - vidím člověka v krajnosti a jímá mne jakýsi zvrácený zájem o to, proč se přehrabuje v odpadcích a spí v lese za městem. Jak žijí tito lidé? Odkud a kam jdou? Když jsem dnes večer přečetl McCarthyho Cestu, přešla mě zvědavost. Zažil jsem si jejich chmurnou bezmoc na vlastní kůži.

Srdcem vyprávění je cesta. Jsou to vlastně cesty dvě - cesta a Cesta. Tu s malým písmenem podnikají otec a syn. Nemají jméno, z minulosti jen stín... a putují zmrzačenou krajinou, kamsi na jih, za chimérickou štěstěnou. Cestu s velkým cé nám vlastně také zprostředkovává tato mlčenlivá dvojice, je však mnohem namáhavější, lemovaná nejistotou a neustálým bilanováním. Na této Cestě jsou nositeli světla.

Vizuální, nedějová část vyprávění je velmi působivá. Nejen že evokuje zničenou krajinu v šedavých obrazech děsivě skutečných, ale vmáčkne Vás prokřehlé do nočního deště pod kus igelitové plachty tak opravdově, že Vám běhá mráz po zádech. Vše korunují jako děsivé busty hlav lidských obětí náznaky stavu lidské společnosti, kanibalismus, přetvářka, strach. Bizardní letmé výjevy osudů lidí, kteří se snaží v neutěšeném spáleném kraji přežít za každou cenu

.

Tuto neprostupnou temnotu všudypřítomného číhajícího zla, zla, které není nadpřirozené, vymyšlené ani cizí - je to skutečné zlo, které se skrývá v každém člověku, vypuštěné na svobodu, zlo, jemuž v sobě lidé odstranili veškeré překážky zubožení hladem, nemocemi a bezmocí, prosvěcuje světlo - světlo, které pronáší chlapec s otcem. Je to sice komíhající se plamínek, svíčka, kterou nesou ze tmy do tmy, ale nesou jej od začátku až do konce a nezhasne.

Kniha Cormaca McCarthyho je zážitková, působí na Vás, škrábě po kostech, provází Vás krajinou bez zřetelného příběhu - v úvahách, zamyšleních a náznacích. Nenudí, nerozumuje. Vše předkládá ve zkratkách a náznacích, zřetelných "tak akorát". Dociluje toho členěním do krátkých půlstránkových úseků, někdy i kratších. Vše se odehrává v rychlých třizích - děj, který by jinak mohl působit zdlouhavě tak získává dynamiku.

Přečtěte si tuto výjimečnou knihu, pak se v tichu posaďte do křesla a začněte uvažovat... co všechno z Vaší domácnosti byste nacpali na jeden nákupní vozík a kam byste se s ním vydali, nebylo-li by zbytí?


Diskuze

 Přidat komentář 




› Online 3

› Zeď




čtenář Antilistí
(28.11.23, 19:14)
Já jsem tady furt...

Lakmé
(19.11.23, 17:13)
Taky sem semtam zabloudím, z nostalgie, pro pocit ...

čtenář Donar Tyr
(11.11.23, 01:51)
Ano, občas se sem vracím do minulosti... Je to hezký pocit :).

natir
(06.05.23, 13:33)
Kamarádové, jste tu alespoň občas? Alespoň na skok? Alespoň?

všechny zprávy | RSS


O nokturnu

Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.

©1999-2024 Skaven

Shrnutí

komentářů: 14774
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6459
autorů: 867