Nokturno.net / články

Jiřina s Čenislavem mě ukecali a» jedu s nima na luďas. Dobře. To jsem nevěděla, co Čenda dokáže. Nakočili jsme náhodou do správného vlaku (či spíše omylem) a už to začalo. Čenda neměl batoh s věcma, ale asi s padákem, v ruce stan a kolem krku buben. Vlezli jsme do vlaku, tak chtěl svůj obývák hodit na poličku nad oknem, tak se netrefil a málem to celé vyhodil z okna. Pak se vrhnul i na naše bohaté, ale ty už umístil správně. Vlastně celá komedie začalu už tím, že si na nádru vyřizoval junior pas, aby měl levnější jízdné, čímž zdržoval celou řadu naprosto nehorázně, až ani neměl odvahu koupitr si lístek, tak jsme šli zas na konec řady a vystáli to znovu. Čenda mohl předložit svůj JP. Pak se ještě Jiřina urazil a hned přišel, bo mu bylo smutno. V Suchdole jsme čekali na další vlak hodinu. Čenda začal vyndávat vodárnu, kterou měl úplně vespod batohu, Jiřina bubnoval až to slečna vedle nevydržela a odešla. Čenda si tedy vybalil celý svůj batoh, který pak uložil tak, že ho musel ve vlaku přebalit. Ještě k tomu šlápl do hovna a tak smrděl přes celý vlak, tak si to šel utřít. Pak si ještě přisedl divný chlápek, který když se nedrbal v nose, tak si vyhrnoval trenýrky a kontroloval si je.
Pak jsme v Heřmánkách vystoupili a šli. Potkali jsme vodáky. Blecha úpně vyrostl v krásného chlapce. Pokračovali jsme. Začalo se mi vybavovat, že je to přesně ta cesta, jakou jsme šli se (c)p. o výsadku. Kolem tábora, Spálov, ale do prava. Nalevo je brutálně dlouhý kopec. V hospodě seděli (c)ípová, (c)tika, Vago (Čenda mu říká Vagón), atd. Balů prý odešla. Když jsme došli na louku, byla skoro tma a nebýt mě, Čenži nikdy nepostaví stan. Helenka tam nebyla, smůla. Jiřina spal venku. Probudili jsme se už v 7.30. Pak jsme se flákali, hráli volejbal (špatný pokus) a taky jsem dočetla Goetheho Utrpení mladého Werthera - móóc hezké. Jelikož chlapci měli být v neděli v 9:30 na zkoušce, rozhodli jsme se, že pojedeme ráno vlakem, který jede asi 4:30, takže nepůjdeme spát. Sbalili jsme stan i věci a byl táborák, kde bvyly výslovně šílené scénky (celé o násilí, rasismu a různých menšinách). Pak jsme si s Jiřinou přisedli k Modrému šípu, kde byla chlama, to jsou ale staří perverzové, puber»áci. Jo a Čenži šel do hospody. Když se vrátil, nejdřív říkal, že vypil dvě piva a rum, pak už to byly čtyři a fernet. Vzal si věci a šel zpátky. Dal nám čokloádu. Když byly dvě hodiny, tak jsme vzbudili Červenku a šli na vlak. Opilý Čenda tam spal na lavičce ve spacáku. Tak jsme si taky zdřímli. Když přijel vlak, tak jsme si tam vlezli a nějaká babka mi říká "Máte tam botu!". Tak jsme se podívala a ležela tam čendova bota. Tak si pro ni běžel amohli jsme jet. Čenda si ani nepamatuje, jak se do toho vlaku dostal. Pak už jsme dojeli domů. Zhubla jsem 2 kila, bo sem byla líná se nažrat.