Nokturno.net / články

Kniha samotná, ač strhujícího děje, působí na mne, jakožto čtenáře spíše útržkovitými dojmy, vzájemně se prolévajícími obrazy. Sjednotit děj Meyrinkova románu do několika úhledných odstavců zdá se mi téměř nemožné. Jednotnou dějovou linii, či jakési shrnutí jsem nenalezl ani v přiloženém doslovu Bohuslava Blažka. Pokusím se tedy, alespoň matně, přiblížit a nastínit samotný příběh.
Na prvních stránkách se setkáváme s baronem Mülerem - baronetem of Gladhil (toto jméno je uvedeno až v samém závěru knihy - čtenář se tedy s pisatelem seznamuje prostřednictvím samotného děje), kterýžto se stává jediným dědicem pozůstalosti svého bratrance Johna Rogera. Pozůstalost, jak se ukáže, je soubor listin, deníků a prací jistého Johna Dee - Rogerova dávného předka.
Baron Müler se tedy společně s námi ponořuje do tajemných peripetií života svého prapředka a čímsi nadpřirozeným vedená jeho ruka skládá z dopisů, deníkových záznamů a listin nástin Deeova pohnutého osudu. Zároveň se však počíná měnit vypravěčův život - vstupují do něj postavy, které mají jakous souvislost s postavami Deeova života. A nejen postavy, ale též předměty, místa a pocity.
John Dee je zapleten s bandou rouhačů říkajících si Ravenheads. V jejich čele stojí tajemný Barlet Green, který je postupem příběhu interpretován jako svůdce poslán svou paní, bohyní Isais. John Dee se celým svým životem pachtí po vědění a dosáhnutí věčného života, všechny jeho cíle se však ukazují jako nepravé.
Ponejprve mu Barlet Green vnukne myšlenku na obsazení Grónska a pojmutí královny Alžběty za svou choť. Pečlivě vypracované plány však po čase selhávají a John Dee se dále protlouká svým zvláštním životem.
S osudy svého předka se pak seznamujeme prostřednictvím magického krystalu a hledíme na Deeův život jeho vlastníma očima. Vše provázejí snové vize a vztah mezi minulostí a současností se poněkud rozmazává až zcela zanikne a baron Müler si uvědomuje, že on sám je Johnem Dee.
Do Johnova života vstupuje další postava - magistr Edward Kelley, který přináší návod k vyvolání Anděla, návod k získání "kamene mudrců" - tajemství věčného života. Tím počínají strašlivá muka Deeova, první setkání se Zeleným andělem - andělem západního okna, který neustále slibuje tajemství věčného života, namísto toho však žádá stále více duševních a fyzických prostředků.
Další část knihy se odehrává v Praze, kam John Dee prchá před rozzuřenými venkovany. kteří jej mají za spojence ďáblova. Zde přichází na dvůr císaře Rudolfa, zd ese setkává s rabím Löwem, s doktorem Hájkem i samotným Rudolfem.
Mezitím se v Mülerově životě vynořují roztodivné symboly - jeho přítel Lipotin jako tajemný Mascee - zprostředkovatel nálezů, Kněžna Asja Chotokalunginová jako zpodobnění bohyně Isais či služka Johanka Zbožná v podobenství Johnovy ženy Jane. Též předměty - tajemný krystal, slonovinové koule s magickým práškem atd.
To vše stále udržuje jakési spojení s minulostí, jakous nadčasovost, baron Müler však stále pochybuje. Chápe se myšlenky, že on je možností záchrany Johna Dee, že jakýmsi vyústění věčného bytí je spojení muže a ženy, ovšem symbolů se v téo spojitosti objevuje stejně tolik, jako možných interpretací.
Čím dále se v ději dostáváme, tím je kniha zapletenější. Snové vize střídají zlomky reality, současné postavy se prolévají s dávno zemřelými a stejně tak i jejich vědomí.
Příběh pak vrcholí na hradě Elsbethseinu, kde k baronu Mülerovi přichází hrot posvátného kopí - relikvie jeho rodu, předmět, který byl ztracen Johnem Dee při jeho svedení bohyní Isais a tak se opakuje Deeovo zemření, tentokráte však s jakýmsi "nanebevstoupením", či snad lépe odchodem barona Mülera a Johna Dee v jedné osobě do role "zahradníka" (motiv zahradníka, Gardenera či Gärtnera se v knize objevuje mnohokráte), který sbírá uschlé lidské růže a znovu je přivádí k životu.

Nuže, snažně věřím, že jsem vám poskytnul alespoň letmý obraz, který kniha naskýtá, věřím, že jsem ve vás probudil alespoň kousek zvědavosti, jak takováto kniha může doopravdy vypadat.

Gustav Meyrink - Anděl západního okna
Z německého orginálu Der engel vom westlichen Fenster (1927) přeložil Antonín Bayer.