Nokturno.net / tvorba / dílko

( nejen lyrikou ožívají básně,
aj epika vznítí vášně )

- Psal se rok 1066,
pod taktovkou kalendáře,
světu vládne středověk. -

V roušce mlhy husté,
Normané se blíží,
napětí a vřava roste,
již břehy anglické shlíží.

Pomalu - přec smělými kroky
ten levoboček Vilém
dobude svou slávu
staniž se Dobyvatelem.

Kráčí vpřed - z Pevensey ku Hastingsu-
lstivý jest to rek!

Nekonečným splínem oparu mdlého
koňská kopyta se v kalu boří
za slávu, čest a trůn již brzy
konáno bude chladnými meči...

- Anglie - ty země hrdá
vždy byla's, vždy zůstaneš!
V mrazivé ráno - po boku svého krále -
ke krvavým jatkám povstaneš! -

Tak střetli se - jedna krev -
proč si tak cizí!
Na život či smrt?
Ti válečníci ryzí!
Králové Vilém - s Haroldem

Normanská pěchota blížíc se Angličanům
dráždíc je šípy rozsévající rány a smrt
bojuje lítě přec podléhajíce zmarům
dává se na ústup.

Smrtka brousí hrany seker hrůzostrašných húskárlů
dychtí, už lačně lape po krvy normanské
a Harold pyšně kyne: "Sirény trubačů -
halaste vítězně za slávu koruny anglické!"

Panika se šíří,
statečně lišák Vilém zvolá: " Z Boží milosti zvítězím!"
Žár se v srdcích vznítí
mohutnou stečí Anglii porazí?

Pach krve táhne se daleko,
železná paže těžce se láme
z hůry udeří ticho...
zasažen šípem - král Harold do náruči smrti padne.

- Poražena zůstala jsi,
ano ty - hrdá Anglie!
S novým vůdcem u moci,
píše se dál historie!