30.09.05 | čtenář martina c. | 2268 x | vypínač
Jsem nenarozená,hvězdy zmizely z dosahu.
Je tolik krásného a přesto žal má převahu.
Zrodila se planeta právě těď a ptáci o tom zpívají,
víly se vzbouřily šeptá se potají.
Včera u květů ibišku zahynul kolibřík,
to proto se tak brzy setmělo.
Hvězdný prach zazářil v korunách stromů jak na poplach
a sojka povídá to by se asi nemělo!
Kolibřík vznáší se do nebe,po smrti obrovská křídla duhovou sféru vytvoří
a bůh ho uchopí do svých paží.
Na zemi křehké tělo pomalu se rozkládá už zapomenuté
a v nekonečném vesmíru konec duši té pohnuté.
beznaděj deprese mládí město sen fantasy horor krev strach poezie aa ... žena les život osud temnota voľný verš smrt x bolest zklamání zoufalství pocity * humor přetvářka čas sobota příroda hrůza realita vztah tma vzpomínka momentka podzim zima smutek jen tak emoce . samota povídka vztahy nenávist antilistí láska pocit noc horror svoboda srdce naděje haiku cesta marnost erotika vyznání touha sex ..
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867