15.02.06 | čtenář Irena, @ | 1875 x | vypínač
Až se mne naše řeka bude zjara ptát,
zda chci zase chodit po březích s tebou ,
já řeknu – ano –. Nesmím se už bát.
Půjdu - s tou tíhou - přebolenou.
Až slunce se dotkne paprsky svými,
poupátek podléšek, pod sněhem stulenými,
tvůj krok se přidá k mému. Ano ?
Půjdeme spolu za polibky ztracenými.
A budu to já ! Slibuji … že budu ta žena,
v tvých vzpomínkách stokrát milována,
dvakrát opuštěná a tisíckrát zatracená.
Neboj se složit dřevo před náš dům !
Neboj se vložit do lásky svoje srdce .
A budu to já ! Konečně uchopím tvé ruce,
a vložím do nich všechnu svou víru.
Chci toho mnoho, málo a nebo skoro nic ?
Chci být jen tebou něžně milována !
Nic víc.
vzpomínka aa voľný verš příroda naděje * smrt erotika pocity strach fantasy poezie samota vyznání noc město smutek touha .. čas haiku žena zoufalství cesta tma podzim marnost zklamání zima sobota přetvářka antilistí vztahy láska povídka horor emoce osud momentka les srdce ... deprese nenávist sen vztah x život . jen tak beznaděj bolest temnota realita hrůza svoboda krev horror pocit humor sex mládí
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867