18.04.06 | Irena, @, další tvorba | 2143 x | vypínač
Je skoro jaro, dává se do deště.
Ještě tu voní jasmínový čaj.
Pomalu sklízím , co jsem zasela
a myslím, že mám zlomené srdce.
Proto nezamykám dveře.
Do sebe schoulená, bez lásky jsem bosá.
A zima mi jezdí prstem po zádech.
Je skoro jaro ! Lámou se ledy.
Pomalu chápu. Nelze jenom chtít.
Proto nezamykám duši.
A ptáci si pípnou cosi o hnízdech.
Něco je za duší ? Co tak touží ven ?
Je světlo v temnotách ? Chvěji se,
kdykoliv slyším, že někdo jde.
A proto nezamykám srdce.
Nerozumím. Tajemství lásky, cti a sobectví !
Kam jdeš, kam směřuješ, kam odcházíš ?
Křišťálové mlčení Prázdnoty se třpytí v mně.
Je skoro jaro. Jsem to já, kdo ví a mlčí.
A proto tu sedím – Nehybná.
žena smutek les hrůza marnost cesta momentka haiku sen fantasy svoboda samota noc emoce voľný verš . čas pocit humor vztah zima * život temnota horor tma vyznání aa zoufalství pocity x .. sobota erotika mládí sex antilistí podzim touha horror smrt strach beznaděj deprese město láska osud jen tak příroda realita vzpomínka bolest vztahy ... naděje poezie krev srdce přetvářka povídka nenávist zklamání
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867