26.04.06 | boddah, @, další tvorba | 2266 x | vypínač
Je půlnoc a něco mě budí ze spaní.
Vstávám a hledím z okna.
Temnota venku mi strach nahání.
Z půdy slyším vrzající prkna.
Slyšíc kapky do koupelny mířím.
V zrcadle je vyryto jeho jméno, zrak mě neklame.
Jméno toho, k němuž celý život vzhlížím.
Otočím se a on tam stojí: ,,Vítám tě pane!“
Podává mi dýku, jenž přijmout jsem chtěla.
Poklekám a na zápěstí rýhu jako má on vytvářím.
Přikládáme rány k sobě, má duše vplula do jeho těla.
Vyzve mě na cestu a já s ním vyrážím.
Teď žiji zde s ním, konečně šťastná.
Když prvně jsem vešla, víno z krve zrádců po zdech teklo.
Černých růží vůně rozléhá se zde slastná.
Je to ten ráj, jemuž lidé přezdívají peklo.
beznaděj svoboda pocity humor deprese sen povídka mládí samota hrůza emoce x zima vzpomínka marnost erotika město strach aa žena krev život momentka naděje smrt tma realita jen tak vztahy horror antilistí sobota pocit poezie fantasy srdce smutek les zklamání .. přetvářka vztah příroda touha cesta . horor * temnota čas voľný verš noc bolest nenávist haiku zoufalství vyznání sex láska osud ... podzim
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867