16.07.06 | čtenář Irena | 1959 x | vypínač
Za zpěvu ptáků jsem si tě vzala
a náš les nám požehnání dal.
Na mezi vonící planá růže vzplála,
vítr nad řekou tklivou píseň hrál.
Pro lásku, jen pro tu jsem žila,
za nocí studených se hřála nadějí.
V objetí tvém tak ráda jsem snila,
láska a touha – posvátná znamení.
Říkali o nás závistiví lidé,
Však ty víš, ať kdo ví co přijde,
než hedvábí, mi dražší tvá režná košile.
podzim příroda bolest přetvářka samota emoce sen humor mládí . sobota voľný verš realita marnost deprese beznaděj město čas zima smrt pocity .. les temnota x nenávist erotika život pocit fantasy haiku strach horror vztahy vztah láska zklamání aa hrůza krev smutek antilistí žena vyznání naděje jen tak ... cesta noc osud svoboda sex povídka touha poezie vzpomínka zoufalství * momentka horor tma srdce
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14779
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6475
autorů: 867