21.08.06 | čtenář Irena | 1745 x | vypínač
V zátočinách tichých,
kde zpívají jen ptáci,
na mechu jahody jsme spolu snídali
a z potoka vodu pili,
I když mlčí a dívají se jinam….….
Je dobře, že raci nevymřeli,
je dobře, že voda se nezkalila,
je dobře, že láska , ač bolí,
důvodem je, proč se probudit.
A vstát i do nepohody….
Nad horami se slunce zvedá,
proráží mraky – je vítězem nad nocí,
rozlije zlato. Rozvoní louky.
Aby k ulehnutí byly, k milování.
Zatím trhám heřmánek – a sním.
Po horách, nad stržemi,
po tajemných stezkách,
strážené jeleny a Bohem,
jdeš tiše za mnou.
Protože lidské cesty pro nás není.
Dívám se často na nebe,
jestli už není tvůj čas.
Srdce si připravím a duši očistím,
pro strastiplnou pouť.
S tebou.
Za tebou ….
... naděje hrůza * cesta čas pocity .. město sex poezie aa láska podzim realita vztahy sobota horror smutek svoboda vztah noc momentka sen povídka strach voľný verš zoufalství horor mládí život srdce osud beznaděj žena deprese pocit touha haiku marnost přetvářka jen tak tma temnota . krev erotika smrt bolest x nenávist příroda zima humor antilistí vyznání vzpomínka samota emoce zklamání fantasy les
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867