Nokturno.net / tvorba / dílko

Strašně bych si přála, abys věděl, jak moc tě miluju
Ale své volby od počátku lituju
Prokletý den, kdy jsem tě poznala
prokletý den, kdy jsem tvé oči poprvé potkala

Láska na první pohled mě děsí
Může mít totiž chuť hořkosladké směsi
Tak jako teď, tak jako napořád
protože dobře vím, že ty mě nemáš rád

Dlohou jsem se snažila,ale málo
před tebou utajit, co se dalo
Jenže ta láska ze mě září,
pokusy schovat ji se nedaří
pokusy zničit ji končí bídně
a já už přestávám myslet pozitivně

Vím, že máš ženu, miluješ ji
Proto mi promiň tahle slova
Jestli pár minut věnuješ mi,
slibuju, že s tim nezačnu nikdy znova

Jsi jako princ, co jsem si vysnila
když jsem byla menší
Sotva jsem vyrostla, pravidla se zpřísnila
a jsem ta, co brečí

Když zvoním na kouzelný zvonec,
přijdeš, pane pohádkový,
a já vždy vím, že je konec
těch bezstarostných nocí
a není mi pomoci
jiné, než doufat, že zhyne
i poslední kapka lásky mojí,
co mě nenechá na pokoji.

Nenechá ani tebe
a to mě mrzí
tak krotím sebe
přes všechny slzy

nebýt tak vlezlá trochu se snažím,
ale co zkusím, hnedka zase zkazím.
Ale když tě slyším, chce se mi smát a brečet zároveň
najednou ztrácím jakoukoli úroveň….

A to všechno dohromady není vůbec hezké
proto ti teď s veškerým steskem
říkám, že chci tě poznat blíž
třeba to někdy pochopíš
třeba se uklidním, že budem kamarádi,
třeba můj rozum poprvé ví, co mi radí

11.7.2006