17.09.06 | čtenář Irena | 1979 x | vypínač
Tak nahá.
Svázala vlasy,
mazlí se s tělem,
s rozkoší sebelásky,
ňadra ještě pevná,
jež někdo opustil
a nechal jí s nimi
na cestě stát na pospas sobě.
Svléká se pro věčnost.
a mnoho ještě neví.
Pod sklaním převisem.
Stínohra snů o citech,
a slunce mísí modř
levandulových polí.
K zemdlení je vláčná,
poddajná a ladná,
pod proudem chladné vody.
Žena, co ví, že je nahá.
mládí * touha humor čas žena beznaděj deprese zoufalství krev jen tak antilistí osud pocit sex haiku zklamání pocity smutek poezie emoce aa vztah život les cesta x noc příroda podzim ... láska horor zima město vyznání erotika hrůza marnost bolest přetvářka naděje sen . temnota svoboda .. samota voľný verš vzpomínka realita momentka povídka vztahy sobota fantasy smrt tma srdce horror strach nenávist
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867