23.10.06 | čtenář Jindřich František, @ | 1813 x | vypínač
Zimní píseň
Když jsme se spolu loučili,
zelenalo se obilí.
Zezlátlo, klasy požali,
aniž bychom se setkali.
Už zima sáně zapřahá,
spřežení psů se vzpíná,
lípa svlečená dohana
rukama promrzlýma
obléká noční košili,
k svatební noci se strojí.
Jenže psi stopu ztratili.
Zamrzla někde v chvojí…
Zima v stříbrném ornátu
za psy závějí běží,
nevěsta v bílém brokátu
na cizím loži leží.
smutek beznaděj momentka smrt horror bolest povídka nenávist humor čas aa samota emoce .. vztahy vztah antilistí cesta zima naděje žena horor zoufalství temnota les deprese sobota haiku město fantasy sex marnost voľný verš . noc osud realita jen tak přetvářka pocity strach vzpomínka touha srdce erotika x sen svoboda tma mládí krev vyznání láska podzim hrůza zklamání poezie příroda život ... pocit *
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867