29.01.07 | já, @, další tvorba | 2231 x | vypínač
V nastalé tmě ztratily zdi svou bílou barvu .
Mřížemi v oknech proniká sem čerstvý vzduch.
A noční anděl,co přináší mi náhlou spásu,
napřáhl ruku k okoralým rtům.
Polykám slova svých barevných světů.
Kloužou mi lehce do krku.
Ve tvaru kuliček a obdélníků,
těším se na návrat klidných snů.
Mám strach že ráno zase dveřmi vejde slunce.
Já nechci vstávat z bílé postele.
Chci si tam,sbalená v erární přikrývce
stavět své zámky z kytek.
příroda deprese mládí haiku nenávist krev * poezie čas humor život zoufalství město vztahy fantasy temnota bolest erotika sobota smutek marnost noc x emoce pocity tma hrůza žena les realita vzpomínka zima vyznání samota přetvářka sex voľný verš horror jen tak touha osud srdce láska svoboda .. pocit beznaděj zklamání . podzim cesta naděje antilistí vztah aa smrt sen momentka ... strach povídka horor
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867