14.02.07 | čtenář Berenika, @ | 1962 x | vypínač
Vím, že navždy
kráčím sama!
Jsem jako slunce žhnoucí.
Země suchem rozpraskaná.
A můžeš mi
stokrát lásku přát.
Jsem země rozoraná.
Mnoho nezáleží,
zda máš mě,
nebo nemáš rád.
Vím, že navždy kráčím sama.
Přesto ti šeptám hlasem tichým:
prosím tě, hlaď mě, HLAĎ…!
naděje žena horror vztahy vyznání krev aa pocit poezie srdce láska cesta erotika * noc osud tma humor fantasy temnota bolest zklamání vztah život les ... hrůza zima antilistí touha vzpomínka příroda zoufalství povídka momentka město strach mládí deprese sen marnost sobota pocity podzim smutek svoboda .. sex samota nenávist . haiku emoce horor realita voľný verš jen tak smrt x beznaděj přetvářka čas
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867