22.02.07 | Berenika, @, další tvorba | 2556 x | vypínač
Občas ztrácívám
v lesku zrcadel
jistotu sebeklamů
a moje srdce buší
tak nějak doprázdna
postříbřené plochy.
V prasklinách skla
hledám to,
co bych ráda
zkusila vyslovit.
Ale nejde mi říct
nic jiného,
než němé věty.
A když se pokusím
napsat ta slova prstem
na zamlžené sklo,
bojím se, že by je mráz
spálil do ledových květů
a už bych je nikdy nenašla!
touha humor samota mládí naděje * horror marnost voľný verš beznaděj svoboda povídka temnota život pocity žena deprese jen tak vztahy emoce srdce sen zima vyznání noc nenávist realita hrůza krev les tma x město ... zoufalství momentka sobota antilistí zklamání čas pocit přetvářka láska haiku horor smutek sex aa vzpomínka . poezie fantasy erotika osud vztah .. podzim strach bolest cesta smrt příroda
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867