20.07.07 | Berenika, @, další tvorba | 1659 x | vypínač
Dnes v noci
jsem už nemohla
snášet tu bolest
která mě drtila
tak strašně dlouho
a vší silou jsem
vytrhla tvůj šíp
ze svého srdce.
Pěšina našich kroků
nasákla rudou krví
když můj syn
zvedl ten šíp
a vystřelil ho
vysoko do mraků.
Vtom černá obloha praskla
a hvězdy se z ní sypaly
dolů jako konfety
pobloudilých radostí
ztracených dnů štěstí.
Ptáci získali rumělkové
okraje křídel a peří vířilo
v apokalypsách zkázy.
Země praskala
a propadala se
do hloubek
sebe sama
v hukotu zmarů
zhroucených iluzí
slibů a vášní a
skály se otřásaly.
Pak nastalo
podivné ticho
nesmělé jako
první krok
na cizím území
a já cítila
jak se moje
srdce zaceluje.
Ptáci se dotýkali
za letu křídly
vějířem per
a jako milenci
se nesli prostorem
a časem bez nároků
na cokoliv
svobodně a lehce
samozřejmostí
přírody a já cítila
že se znovu rodím
do své podoby.
deprese vzpomínka vyznání sen antilistí horror svoboda město marnost pocity samota poezie podzim naděje momentka ... temnota * zklamání touha srdce aa život hrůza voľný verš haiku vztah realita čas beznaděj příroda mládí povídka bolest .. smrt x osud přetvářka zima noc vztahy pocit tma sex fantasy strach nenávist cesta zoufalství žena . jen tak erotika smutek emoce horor sobota les humor láska krev
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867