23.11.07 | Weichtier, @, další tvorba | 2041 x | vypínač
Vzpomínáš ještě na ta setkání
v kavárně U paní Jarmily?
Pila jsi kakao, měla hnědé koutky
a v ústech sladko, alespoň na chvíli.
Byl to zvláštní čas, duhy bez deště,
teklo míň krve, když odřela se kolena.
Tvé oči plály, pod steny siluet
ulehla tráva, tak sytě zelená.
Je to už dávno.
Že prý nikdy víc do stejné řeky.
Někdy i minuta je dlouhá.
A ty?
Jsi pryč už věky.
Nějak víc prší, v tyhle dny.
Louky jsou šedé, to voda smyla zelenou.
A já tiše, s každou kapkou starší,
sním ve své duši s paletou půjčenou.
Povadlou touhou, rukou, myslí, štětcem,
také srdcem, snad skeptik dovolí,
kreslím tvé oči na stěnu sytou barvou.
Venku tma.
Mrholí.
poezie hrůza . sobota čas zima nenávist smrt emoce svoboda srdce horor marnost povídka láska přetvářka vyznání příroda mládí .. vztah podzim osud vztahy horror život voľný verš x * jen tak noc smutek aa strach krev touha erotika realita cesta zoufalství fantasy město ... haiku deprese tma zklamání humor žena temnota naděje momentka vzpomínka pocity sex beznaděj sen bolest samota les pocit antilistí
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14779
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6483
autorů: 867