10.01.08 | Stanley, @, další tvorba | 2198 x | vypínač
V troskách Ílionu jsem s Tebou tančil
Kde Homér skládal svůj krvavý Daktyl
A když šílený Nero zapálil němý Řím
Já pro Tebe zpíval pod nebem ohnivým
V časech rozkvětu i pusté dekadence
Na prostý hrob Tobě jsem skládal věnce
Bylas mým osudem, touhou i prokletím
Hnalas mě vpřed na mé cestě za štěstím
Do mého srdce jsi zabodla tisíce háčků
Vysála duši mou na prádnou skořápku
Opustila mě jako psa trpícího prašivinou
A přesto se sám sebe ptám čí je to vinou
Že jsi mi stále klenotem nejdražším
Že bez Tebe svůj život bídný žít nechci a neumím
hrůza * život vztah samota čas temnota touha vzpomínka krev voľný verš deprese sobota osud fantasy pocity strach mládí jen tak žena poezie haiku zklamání marnost momentka humor svoboda noc les smrt vyznání vztahy ... přetvářka zima erotika sen realita sex emoce aa .. město beznaděj horror podzim bolest zoufalství tma povídka příroda naděje srdce nenávist antilistí . x horor smutek cesta láska pocit
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867