05.09.04 | čtenář Ajuschka | 2423 x | vypínač
Mžourat do zářivých slunečních paprsků,
Zhlížet se v zašedlých zrcadel odlesků,
Poslouchat šum stromů s napadeným listím,
Jaké to je vím, ale už nikdy nezjistím,
Proč mě to všechno tak děsí…
Při každém jeho úsměvu cítit slabost v kolenou,
Litovat lásku vejpůl zlomenou,
Nechápat vlastní srdce, které paniku křísí,
Pokaždé, když o milost prosí,
Za každou chybou, kterou udělal…
Nemoci zapomenout na společných chvil krásu,
Když připomíná je západ denního jasu,
Myslet na to všechno každou noc,
Mi sebralo všechnu vůli, moc
Být svá…
Už nikdy nebudu taková, jako dřív…
Už nikdy se nepřestanu bát…
srdce život poezie beznaděj bolest haiku sobota jen tak přetvářka osud * strach humor zoufalství povídka pocit vyznání voľný verš aa sen emoce hrůza město erotika realita vztah nenávist zklamání vztahy svoboda smrt láska horor čas x tma krev les marnost noc touha podzim fantasy pocity antilistí zima cesta vzpomínka horror deprese žena samota smutek ... mládí temnota .. momentka . sex příroda naděje
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867