29.10.08 | změněný, @, další tvorba | 2896 x | vypínač
Podej mi ruku,
trhej mé nitro na cucky
a za stříbré luny záře
při hudbě krásy šílenství
tu sníme ten svůj věčný tanec.
Když housle hlasů ztracených,
smyčcem přes srdce rozdrásané,
a není už šeď, není nic
jen my, záplava stříbrosvitu
zmítáme sebou v kruzích štěstí.
Do smrti se již jenom topit,
v odlesku luny v očích tvých
na palouku v lese něhy
ve víru vášně, souznění
tam kde je láska, život, mír.
Už nikdy den, už nikdy strach,
už nikdy víc, co bylo dřív,
už žádná touha mlčená
jen krok tu, krok sem, otočit
tak přece konec čekání.
Sterilní bílý pokoj 3x3 metry. Postava ve svěrací kazajce - s nepříčetným, ale svým způsobem blaženým výrazem - zmítající se v jakémsi záhadném rytmu sem a tam. Zvláštní to pohled, téměř jakoby se snažil tančit...
beznaděj antilistí * momentka bolest horor x srdce haiku vyznání město tma zima samota cesta erotika láska poezie zoufalství touha život humor příroda krev fantasy vztah realita emoce vzpomínka sobota smrt podzim pocity noc jen tak povídka ... marnost naděje voľný verš horror zklamání mládí vztahy .. les sen hrůza čas pocit svoboda aa žena přetvářka . strach osud temnota nenávist smutek deprese sex
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14779
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6475
autorů: 867