27.02.10 | FreyIng, @, další tvorba | 1880 x | vypínač
Když vítr skučí ve štěrbinách.
A mraky jsou jak divocí koně ženoucí se krajinou.
Mé srdce na Lásku vzpomíná.
Jak dokáže být Láska hřejivá.
Když ticho je k zalknutí.
A ani listí po cestách prašných nešumí.
Mé srdce po Lásce zatouží,
touhou co hranice nezná, co svět je světem
a jinou píseň touhy už zpívat neumí.
To pak se srdce rozběhne jak kůň splašený
a plamen z něj vyšlehne.
Svět roztočí se
a milá mi na blízku schází
plamen pak vše sežehá až z toho mrazí…
příroda realita zoufalství bolest * voľný verš svoboda čas hrůza jen tak pocity marnost cesta smrt antilistí ... horor noc pocit sobota naděje samota vztah sen . zima přetvářka nenávist touha smutek město .. poezie podzim strach les povídka srdce vztahy vzpomínka mládí aa fantasy osud život krev haiku žena erotika x emoce humor horror deprese temnota láska momentka zklamání tma beznaděj vyznání sex
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867