14.12.04 | Angel, @, další tvorba | 2677 x | vypínač
Na moři ve větru
trup lodi se zmítá.
Ke mně Tě lásko má
zlatý řetěz poutá.
Řetěz okovů
řeže Tě do kůže
kdopak Ti má milá
kdo Ti jen pomůže.
Zatracen pokořen
přes bok lodi se vrhám
Šaty z Tebe dívko Má
zuřivě strhám.
Padáme v objetí do temné hlubiny.
Ukončím pro jednou
to Tvoje:"Už nikdy!"
Marný je osud Tvůj.
Tělo zase mé.
navždycky spojeni
naše kosti prohnilé.
zoufalství cesta emoce láska srdce fantasy tma haiku pocity bolest svoboda touha noc město voľný verš les zklamání vzpomínka erotika vztahy smrt sobota naděje ... přetvářka strach deprese nenávist momentka x hrůza život humor poezie zima smutek vztah sex příroda žena * antilistí pocit marnost krev osud povídka čas mládí sen horor horror vyznání realita samota temnota . .. aa beznaděj podzim jen tak
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867