01.11.10 | Lakmé, @, další tvorba | 2201 x | vypínač
Přišla zelená víla a vyndala mi mozek. Vyndala mi mozek a srdce, které položila vedle mé prázdné hlavy na polštář. Tepalo tak…zběsile a žádoucně, že mne budilo. I udusila jsem ho povlakem..pracně..nechtělo. Ráno mne, ony, starostlivé ruce přátel, dlabaly. Různými dlátky a udělátky zbavovaly mne zbytků dužniny a semen, aby se nedej bože nezaselo semínko pochybností. Ze zbytku mne upečeme koláč. Jemně mne mni, a pak hřej na 200.Svaly si to budou pamatovat. Už vím k čemu jsem! Po nocích s plamínkami v očích budu svou dutostí a kvílením, s nádechem pelyńku , děsit malé, mrtvé děti. A nejen o svátcích.
strach horor haiku příroda zima přetvářka humor . emoce les temnota zoufalství horror život nenávist tma čas fantasy zklamání vyznání * samota vzpomínka bolest x antilistí aa osud ... cesta beznaděj město pocit srdce deprese povídka realita mládí pocity naděje krev jen tak hrůza žena vztahy touha svoboda sex smutek marnost smrt voľný verš láska erotika noc vztah sen .. sobota podzim momentka poezie
Nokturno je místem pro všechny milovníky fantasie, dobrého počtení a rozumné rozpravy.
©1999-2025 Skaven
komentářů: 14780
článků: 557
obrázků: 3653
dílek: 6490
autorů: 867